To už je její problém, co jí je po tom. Syn je najedený, obutý, pod dohledem, doma mají všechno, co potřebují. Chce být otrokyní? Jen ať si je.
Táhla svůj kříž a upřímně věřila, že takový je její ženský úděl. Děti vyrostly a rozprchly se každé jinam. Syn odjel za prací na sever, tam potkal svou budoucí ženu. Jedno po druhém se jim narodily tři děti. Hana si jen zoufale chytala hlavu – vždyť jsou sami ještě děti, proč tolik? Volala je zpátky, aby byli blíž u ní, ale jeho žena byla proti. Tam má svou matku, příbuzné, je to pro ni jednodušší. Dcera byla naopak proti svatbě i dětem. Odjela za kamarádkou do Evropy a tam také zůstala.
Děti má, vnoučata má, ale nikdo není nablízku. Jen telefonáty a videohovory. Pro ni byl manžel vždy středem rodiny, a teď se stal prostě středem vesmíru. Ale zřejmě ho svou láskou a péčí až příliš udusila.
Teď Hana prožívala nekonečný noční můru. Zhroutila se jí důvěrně známá každodennost a nezůstalo nic, co by ji nahradilo. Večer se vracela domů a bez mrknutí zírala z okna. Neměla pro koho vařit, prát, uklízet. Manžel jí nebral telefon, i když ho zoufale prosila, aby s ní mluvil, aby jí aspoň něco vysvětlil.
– Copak je vážně lepší než já? Nemlč!
– Tomáši, máš ve středu v 19:00 doktora. Nezapomeň.
– Byl jsi u toho lékaře?
– Tomáši, nemlč, prosím tě.
Musela s obtížemi vybrat správná slova a všechno dětem vysvětlit. Syn reagoval chladně – prý jsou dospělí a ať si to vyřeší sami. Dcera naopak byla dlouho rozhořčena a chtěla otci dokonce zavolat.
— Mami, to přece není fér. Celý život ses kolem něj točila, a on odešel? A ty?
— Co já? Nevím, co mu chybělo. Žil si jako v ráji. Scházel se s kamarády, odpočíval, když chtěl a s kým chtěl. Nereviděla jsem ho, vážila jsem si ho.
— No jo, on se s tebou prostě nudil. Měla jsi ho párkrát majznout pánví po hlavě, když nepřišel domů přespat, a ta vášeň by se možná objevila. Takhle si na tobě jen sednul a pověsil si nohy.
— Jak to mluvíš o tátovi? Neopovažuj se, to jsou záležitosti dospělých.
Dcera si dlouze povzdechla:
— Mami, nemůžeš být taková hadrová panenka. Uvidíš, brzy se vrátí po čtyřech. Kde by našel jinou takovou trubku, která mu nosí horké tvarohové placky do postele? Hlavně ho nech ani nepřemýšlej o odpuštění!
Hana ji jen stěží uklidnila. To je její boj, proč do toho tahat děti? A taky si ani nemyslela, že by se manžel vrátil. Moc si to přála, ale sama už nevěděla, jak by pak reagovala.
Čas nic nezahojil. Nevěděla, co se sebou, a odmítala cokoli ve svém životě měnit. Neměla kamarádky ani zájmy – vždyť se za ty roky všeho vzdala kvůli rodině. Má otravovat děti, pořídit si kočku, nebo předstírat, že ji baví jóga? Ani jedno nebylo to pravé. V noci plakala do polštáře, převracela se v posteli a drápala se do krve. Nerozuměla, co má dělat dál. Měla pocit, že její život už skončil. Dny plynuly a duševní bolest ji dál trýznila. Každý den jí hlavou běžely ty šťastné výjevy z minulých let, zatímco na to zlé už dávno zapomněla.
Nečekaně jí dcera poslala poukaz do wellness salonu. Chvíli ho obracela v rukou, a pak zavolala Barboře.
— Sluníčko, to je od tebe?
— Maminko, to je dárek pro tebe. Všechno je zaplacené, neboj se. Běž a trochu si vyvětrej hlavu.