Svou návštěvu salonu si žena zapamatovala na dlouho. Celý život byla přesvědčená, že o sebe pečuje: cvičila, dělala si doma pleťové a vlasové masky, zvládla i manikúru a pedikúru. Ale tohle bylo něco úplně jiného. Přivítali ji jako královnu, obklopili péčí a komplimenty. Masáž, zábal, peeling, masky, manikúra, pedikúra. Nejprve ji děsilo, kolik to asi všechno bude stát, ale pak se jen uvolnila a začala si to užívat.
Doma ji přepadl strach. Dívala se na sebe do zrcadla a uvědomila si, že taková žena nemůže nosit to, co má ve skříni. Duše si žádala změnu. Bez většího rozmýšlení vzala pytel, nacpala do něj všechny staré, byť kvalitní věci, vynesla je ven, nechala u popelnice a rychle odešla, aby si to náhodou nerozmyslela. Asi po hodině ji zasáhlo vědomí toho, co právě udělala.
— No teda mami, tys to rozjela, — šeptala si pro sebe. — Jedno tričko a džíny. Budu muset zítra všechno koupit znova. To bude pěkný zásah do peněženky.
Při těch slovech se zarazila. Manžel odešel před dvěma měsíci a ona od té doby moc neutratila. Dřív jí peníze nikdy nestačily, Tomáš ji považoval za rozhazovačnou. A ona si to o sobě taky myslela. A i když se děti odstěhovaly, víc peněz neměla.
Nechápavě sáhla po svém sešitě. Léta si pečlivě zapisovala příjmy a výdaje, lepila si všechny účtenky. Tak tedy výdaje. Splátka na auto, různé serepetičky na rybaření, platby za něco v nějaké hře, benzín, náhradní díly do auta. Dívala se na to a postupně jí to docházelo. Tohle je ten důvod, proč má teď peníze. Co vlastně potřebovala?
— Na co nový šaty? Vždyť ti skříň praská, — vrčel na ni manžel. A nikomu nevadilo, že těm šatům bylo dvacet let.
— Jaký kožený boty? Kup si na trhu a nos. — A tak je kupovala a pak se za ně styděla. Když se roztrhly, lepila je, protože měla strach říct, že si chce pořídit nové.
— Kolik jsi dala za krém? Je zlatý nebo co?
Tehdy byla upřímně přesvědčena, že jejich vztah je normální. Nevšimla si, že manžel bez mrknutí dal třicet tisíc na náhradní díly, i když autem jezdil jen on. Ona jezdila autobusem, protože on to měl na opačnou stranu.
Teď se však Hana cíleně věnovala sama sobě. Koupila si pár šatů, několik kalhotových kostýmů, došla ke kosmetičce. V práci si změn všimli, hrnuly se na ni komplimenty a jeden kolega jí dokonce naznačil pozvání na schůzku. Hanu to ale vůbec nezajímalo. Toužila po tom, aby její manžel, který z nějakého důvodu ještě pořád nepodal žádost o rozvod, ji takhle uviděl a oněměl. Co se stane pak, si neplánovala. Už si nebyla jistá, že by ho chtěla znovu přijmout s otevřenou náručí. Tomáše zpátky nechtěla, a dokonce začínala mít ráda samu sebe.
Jednoho dne, když se vracela z práce, uviděla, že se na kuchyňském okně svítí. Překvapily ji vlastní myšlenky. Místo aby se radovala, pocítila jen nevoli a vztek. Sotva začala znovu žít, a zase aby kolem něho poskakovala. Když otevřela dveře, zůstala stát jak přimražená. Vyběhly k ní vnoučata, za nimi syn, a z kuchyně nakoukla snacha:
— Mami, ahoj! Překvapení! Říkala jsi, že máš od pondělí dovolenou a že se budeš nudit. Tak si užívej návštěvu.