Objímala hlučící vnoučata a po tvářích jí stékaly slzy. Syn jí chtěl ještě něco říct, ale pak si to rozmyslel. Už téměř v noci, když se byt ponořil do ticha, se posadili spolu na balkon.
— Jak se držíš? A táta?
— Všechno v pořádku, už je to lepší. Táta… Nevím, mlčí.
— Mluvil jsem s ním, tam už není jiná možnost.
Nastalo ticho. Pohladila Jakuba po vlasech a podepřela si hlavu rukou. Kdo by řekl, že mu na tom záleží.
— Proč? Neuvěříš, ale odešel, a budiž s ním konec.
— Mami, mluvíš, jako by ti to bylo jedno. Tolik let jste spolu žili. A kdybys viděla, koho si našel… Hysterka jedna. Počkej, sleze znovu.
Srdce jí zradně poskočilo, ale ovládla se. Chvilku přemýšlela a pak klidně odpověděla:
— Chtěla jsem v pondělí podat žádost o rozvod a rozdělení majetku. Čekat, až se připlazí zpátky, nehodlám. Máme jeden byt — když by se vrátil, mohla bych povolit. A nedej bože, že začnu nový vztah, a on se zase objeví. Nedá se začít znova, když tě pořád něco starého drží. Mluvil jsi s Barborou? Víš všechno?
Syn přikývl. Věděl, že mu Barbora nabídla, aby matka přestěhovala k ní na rok. Pracovat, změnit prostředí. A že se matka domluvila, že ji bez problémů vezmou zpátky do práce, až se vrátí. Připadal mu to jako nějaký rozmar a nechápal, proč takové změny. Matka mezitím pokračovala:
— Rozdělíme byt a auto a já odjedu. Jo jo, ani kapka lítosti, na ten úvěr jsem dřela roky. Na garsonku mi to vystačí a víc nepotřebuju. Tu pronajmu a odjedu. Jeho euforie ho přejde za půl roku, a pak se připlazí zpátky.
Syn překvapeně zvedl obočí. Povzdechla si, ale mluvila dál:
— Už teď vím o té jeho nové slečně všechno. Tři manžely poslala na onen svět, kolem něho nebude tancovat. Tam je povaha, o jaké se mu ani nesnilo, to mu asi chybělo. Ale brzy zatouží po klidu a tichu. Už není žádný mládenec. Milan, jeho bratr, volal a říkal, že je to mezi nimi špatné. A zítra zajdi k babičce, nezapomeň. Taky naznačovala, že se ke mně brzo vrátí.
Odmlčela se, zadívala se na usínající město a povzdechla si. Syn mlčel a nepřerušoval ji. Poprvé v životě spolu takhle otevřeně mluvili.
— Láska, nebo zvyk? Nevím. Ale kdyby se vrátil, možná povolím. Uteču, ano. Ale tam mě čeká něco nového, zážitky, lidé. A ženy po padesátce tam nikdo nepovažuje za staré báby. Bude to tak lepší.
Do soudní síně přišla jako ze škatulky. Když ji Tomáš uviděl, málem zalapal po dechu. Ale ještě větší šok ho čekal poté. Jeho bázlivá manželka přišla s požadavkem na rozdělení majetku. Po tom, co to uslyšel, křičel tak, že si málem vykřičel hlasivky.
Všechno proběhlo přesně tak, jak si to Hana naplánovala. Majetek si rozdělili, za svůj podíl si koupila pěkný byt. Odjela k dceři a nečekaně tam našla své štěstí. Její nový muž je majitelem malého penzionu. Tam objevila svůj smysl života — stará se a hýčká hosty, kteří jsou z její péče úplně unešení. Po čase odešel její bývalý manžel od své „nové lásky“, ale Hana se už té konfrontace nebála. Stala se úplně jiným člověkem.