«Tebe nepotřebujeme! Pro nás nejsi nikdo. A už nevolej» — odsekla Lenka chladně při hovoru s bývalým manželem

Sobecké a zároveň zázračně osvobozující.
Příběhy

Lenka se trochu usmála:

— Ne, děkuji, támhle je můj dům, bydlím tady, tak už dokulhám. Nemějte starost, Michale, a já jsem Lenka. Na shledanou.

Odešla směrem k domu, trochu kulhala, a Michal se za ní díval, dokud nezmizela ve vchodu.

Asi za dva dny se Lenka vracela z práce a znovu uviděla Michala. Stál kousek od jejího vchodu s kyticí a usmíval se.

— Dnes snad opravdu dobrý večer, Lenko?

— Dobrý, dnes opravdu dobrý, — také se usmála.

— Tak tohle je pro vás, — podal jí kytici.

— Děkuji, ale při jaké příležitosti?

— Jen tak, pro dobrou náladu. Nějak se mi po vás stýskalo, tak jsem přišel naproti, co kdyby bylo potřeba zase pomoci… to mě tak napadlo a jsem tady.

— Děkuju, ale jak vidíte, dneska jdu úplně normálně, nepadaju pořád, — smála se Lenka.

Slovo dalo slovo, dali se do řeči a Michal ji pozval do kavárny.

— Dnes nemůžu, Michale. Moji kluci jsou doma a nevědí, že bych se mohla zdržet, přeložme to na zítřek. Mám dva syny, víš… tak si to rozmysli…

— Dobře, tak zítra. Počkám tě po práci, kde pracuješ? A dej svým klukům vědět, že se zdržíš, já to chápu… Já měl taky dva…

Druhý den v kavárně jí pověděl o sobě.

— Měli jsme rodinu, manželku a dva syny. Manželka se syny odjeli na víkend na venkov, já nemohl, pracoval jsem do noci, musel jsem dokončit projekt. Vracívali se s jedním známým, co měl chalupu vedle domu mojí maminky. Byla zrovna vánice, klouzalo to, nezvládl řízení a smetl je kamion. Všichni moji blízcí zahynuli. Bylo to před šesti lety. Od té doby jsem sám, — zakončil smutným tónem Michal.

— Ach, to sis toho musel vytrpět, přijít najednou o celou rodinu. Upřímně tě lituju. Promiň, že jsem tě tím nechala to znovu prožít.

— To je v pořádku. Už jsem se s tím smířil. Nejtěžší byly první tři roky, nemohl jsem najít sám sebe, teď už jen toužím po soudržné rodině. A to je těžké najít…

— A já si myslela, že mám trápení, že mi muž utekl k jiné… a ty jsi prošel něčím takovým…

Lenka hluboce soucítila s Michalem, vše prožívala, jako by to byla její vlastní zkušenost, a v duchu si říkala: „Bože, ať jsou všichni živí a zdraví.“

Nějakou dobu se scházeli a Michal pochopil, že Lenka a její synové mu mohou pomoci znovu najít rodinu.

Pokračování článku

Zežita