Synové Lenky ho dobře přijali, večer s ním sedávali a on ani nestačil prohodit slovo s ní – děti ho zcela zaměstnávaly. A jemu se to líbilo, Lence také. Se zalíbením sledovala, jak dětem chyběla mužská přítomnost a s radostí si s Michalem hrály, vyprávěly mu novinky a chlapecké zážitky.
Přišel čas a Michal požádal Lenku o ruku. Popravdě už na to čekala, nedovedla si bez něj představit život.
„Samozřejmě, miláčku, ráda si tě vezmu,“ jásala a Michal také zářil štěstím.
Čas plynul, zvykli si žít jako soudržná rodina. Jediné, co je trápilo, bylo to, že Lenka už nemohla mít dítě. Ale k jejím synům se její muž choval jako k vlastním.
Svým kolegyním říkala:
„Teď mám pocit, že jsme spolu žili celý život. Jako by v mém životě ani žádný bývalý manžel nikdy nebyl, někdy mám dokonce pocit, že ty děti jsou Michalovy.“
Uteklo několik let a stalo se něco nečekaného – po tolika letech zavolal bývalý manžel. Věděl, že Lenka je vdaná, má jinou rodinu, několikrát je s Michalem viděl. Viděl i fotku – bylo na ní napsané štěstí, které přímo přetékalo, a bývalá žena celá zářila.
Lenka hovor vzala a bývalý navrhl, zda by spolu mohli začít znovu. Rozesmála se a řekla:
„Poté, co jsem ze sebe shodila všechen smutek, strach o děti, když jsem se uklidnila a oči se mi rozzářily štěstím, ty si myslíš, že bych se k tobě vrátila? Vždyť já už i zapomněla, že někde existuješ. Jsem šťastná tak, jako nikdy předtím – s Michalem máme skutečnou rodinu. Už dávno jsme si odvykli na tebe, ani děti na tebe nevzpomínají, říkají Michalovi táto. Zasloužil si jejich lásku. Tebe nepotřebujeme! Pro nás nejsi nikdo. A už nevolej.“
„Ale mně bez vás je špatně a…“ začal David.
„Ale nám je dobře. Sbohem!“
Možná, kdyby tehdy před pár lety zavolal, měla by radost. Ale dnes už ne. Vzpomněla si, jak jí kdysi kolegyně říkaly, že někteří muži neunesou pohled na to, když jejich bývalá žena netrpí, ale je bez nich šťastná. A někteří i po rozvodu považují „svoje“ ženy stále za své. Nemyslí na to, že jejich místo může zaujmout někdo jiný – a že i bývalé ženy mohou být pro někoho důležité.
Můžete si přečíst i mé další příspěvky.
Děkuji, že čtete, odebíráte a podporujete mě. Hodně štěstí v životě!