Nakonec nábytek nikdy nezůstával na svém místě a dětské punčocháče bylo ráno potřeba hledat skoro s navigací.
Eva mohla kdykoli z ničeho nic zkontrolovat cokoli. Třeba jestli je vyčištěná toaleta, vynesený odpadkový koš nebo umyté šálky na kávu.
Janin manžel, Tomáš, se tomu jen smál a říkal, že by z tchyně byl skvělý perpetuum mobile.
Ale Janu čím dál víc rozčilovalo. A domluvy na Evu nezabíraly.
Otočil se klíč v zámku, do domu vběhly veselé děti a za nimi vešel manžel:
– A proč tu sedíš sama potmě? – zeptal se Tomáš. – Zase u nás byla tvoje máma, když jsme nebyli doma?
Jana přikývla a postěžovala si manželovi:
– Ano, Tomáši, možná jsem prostě nedospěla a vlastně jsem špatná hospodyně? Vždyť to vypadá, že se o nás upřímně stará. Ale mně je po každé takové návštěvě hrozně.
– Tak jí ty klíče zkusíme vzít? Nebude to úplně hezké gesto, ale aspoň přestaneš být vystresovaná. – Tomáš Janu velmi miloval a byl vůbec nekonfliktní typ. – Nebo rovnou vyměním zámek? Chceš?
Jana jen zavrtěla hlavou, protože si představila, jaká bouře by se tím strhla.
Po večeři se Jana pustila do prádla, které Eva pověsila po svém – natahala veškeré šňůry přes celou koupelnu, takže místnost připomínala pavučinu.
Jana vytáhla přenosné sušáky, rozložila je a pustila se do rozplétání té improvizované makramé.
– Mami, byl tu zase ten člověk-pavouk? – živě se zajímal Matěj. – Podívej, jakýhle sítě tu napletl!
– Přišla k nám babička-pavouk, – odpověděla vyčerpaně Jana. – Ale i ona je svým způsobem superhrdinka. Jen záporná. Takže máš pravdu, Matěji.
Vtom se z dětského pokoje ozval výkřik a celá rodina tam běžela:
– Kde je moje vesmírná stanice z krabic od vajíček? – křičel Václav. – Stavil jsem ji s tátou dva týdny, chtěli jsme to natočit na video a sestříhat, a ve škole na ni taky čekají! Už fakt stačilo jenom trochu dodělat!
Mami, že jsi ji uklidila, přiznej se?
Jana v šoku zakroutila hlavou — tohle rozhodně nebyla ona. Václav už ale začal plakat a nešlo ho uklidnit. Jana vzala telefon a vytočila mámino číslo:
– Mami, sahala jsi v dětském pokoji na něco?
– Samozřejmě, vždyť to tam vypadalo, že jste ten nepořádek neuklízeli snad rok? Nebo dva? Ještě že jsem tam konečně vlezla! – nasadila útočný tón Eva. – Co je to vůbec za nápad skladovat krabice od vajíček v dětském pokoji?
Tam přece může být salmonela, nebo jiný mor! Vy s tím tvým Tomášem jste se vážně zbláznili, když tohle připustíte!
Nejste přece bezdomovci, tak to běžte vyhodit. Ještě že tam aspoň neběhali švábi, ale i to je jen otázka času.