– Vlastně to vyrobil Václav. Kam jsi to dala, Evo? Dítě brečí jako smyslů zbavené. Dva týdny jeho práce jsou pryč.
– A kdo mi řekl, že to byla nějaká práce? Odnesla jsem tu podivnou konstrukci do popelnice, tam je jí nejlíp. Hledejte u kontejnerů, jestli vám na tom záleží! – prohlásila rezolutně Eva.
Jana položila telefon a začala si obouvat boty a oblékat bundu.
– A kam jdeš? – zeptal se jí Tomáš.
– Jdu k popelnicím, zkusím zachránit tu vaši práci, máma ji vyhodila.
– Ale nikam nechoď, Jano, rozhodli jsme se vyrobit novou. Odolnou proti vandalům a s alarmem proti babičkám. No ne, Václave?
Zarmoucený syn jen přikývl.
Jana mu nalila mléko, podala oblíbené sušenky a posadila ho ke stolu společně s mladším bratrem.
Ale když děti uložila, Jana znovu pocítila známé podráždění. Proč si Eva myslí, že si v jejich domě může dělat, co chce? Opravdu to dopustila ona sama? A teď to bude muset snášet celý život?
Tomáš se snažil manželku utěšit, jak jen mohl. Ale i jeho chování tchyně rozladilo. A slzy staršího syna snášel jen velmi těžko. Do otevřeného konfliktu se ale nikdo nechtěl pustit.
Za týden v kanceláři firmy, kde Jana pracovala, zavedli částečnou práci z domova. Jana z toho měla ohromnou radost – konečně mohla klidně zůstat doma a věnovat se nejen práci, ale i domácnosti.
Tomáš už jí doma dávno vybavil pohodlné pracovní místo na balkoně, kam skoro nepronikal hluk z místnosti a vůbec tam panovalo příjemné soukromí.
Zkrátka, podmínky byly jako v ráji. A navíc si mohla ráno přispat, když poslala manžela do práce s dětmi do školky.
Zhruba dva dny si Jana jen užívala. Pak se ale tak zabrala do práce, že si jednou ani nevšimla, když přišla Eva. Ani ta nezaregistrovala, že je dcera doma.
A co bylo nejzajímavější – Eva nepřišla sama. Jako obvykle si brblala, že se doma zbytečně svítí, a přitom vypínala vypínače. Za ní kráčela nějaká neznámá žena, kterou Jana nikdy předtím neviděla.
„To má být co jako?“ pomyslela si.
Zůstávajíc „neviditelná“ pro návštěvu, majitelka bytu je pozorovala. Vstup na balkon totiž vedl rovnou z ložnice, kterou sdílela s manželem – přesně tam Eva neznámou ženu zavedla.
Povídaly si živě a Eva přitom okamžitě ustlala postel Jany a Tomáše, přičemž zjevně brblala cosi o nepořádné dceři. Pak otevřela šatní skříň a vytáhla Janin kabát – téměř nenošený, který jí manžel daroval k výročí svatby.
Přes sklo žena se zděšením sledovala, jak její matka uhlazuje kožešinu a třese kabátem před neznámou ženou. Ta si jej se zřejmým zájmem osahávala.