Kufr ležel na skříni. Petr ho sundal dolů a začal si balit věci. Rozhodně a sebejistě. Dole na něj čekala žena jeho života, všechno už si spolu několikrát vyříkali. A Janě… Janě prostě nechá vzkaz. Další hádku by už Petr jednoduše nezvládl.
Začal zavírat dvířka staré skříně. A vtom se pravé dvířko uvolnilo z horního pantu.
– No teda! – zamračil se Petr.
Zatřásl dveřmi a pochopil, že takhle je tu nechat nemůže. Mohly by spadnout Janě na nohu a zranit ji. A nebo, nedej bože, na Jakuba. Ten je ještě malý a všude se cpe.
Petr došel do chodby pro nářadí. Probral šroubky v plechovce, zapnul akušroubovák. Dvířka přišrouboval zpět na místo. Skvělé! Petr s nimi zahýbal sem a tam. Držely jako nové! Pocit nářadí v ruce mu byl příjemný. Prošel proto celý byt – co kdyby ještě někde něco zlobilo.
Vzpomněl si, že už dávno slíbil Janě pověsit obraz. Osaměle postával u stěny, přitom měl viset nad stolem. Petr vybral vhodný šroub. Vzal hmoždinku, vyvrtal díru do zdi. Do ní zasunul hmoždinku a zašrouboval šroub. Všechno se povedlo perfektně. Petr obraz pověsil. A tehdy si všiml, co je na něm. Vánice, žena šla a vedla za ruku dítě. Dva. Třetí člověk na obraze chyběl. Chyběl muž, který by držel druhou ruku dítěte. Kdo tohle „moudře“ namaloval? Manželka pracovala v galerii, v umění se vyznala. Petr se zatvářil, jako by ho píchlo v zubech, a odvrátil se od smutného zimního výjevu.
Mobil měl Petr v zimní bundě. Ve vnitřní kapse zrovna zavibroval – zvuk měl vypnutý. „Martina, sklad“ – svítilo na displeji skrz podšívku. Telefon neslyšel. Chodil po pokoji a přemýšlel. Najednou se mu vkradla pochybnost, jestli vlastně nedělá něco špatně. Něco nesprávně.
V autě u vchodu už Martina začínala být nervózní. V které že bytě Petr bydlí, to nevěděla. Ale že mu to tak dlouho trvá, než si sbalí věci… Martina se rozhodla zavolat. Vyzvánění znělo, ale Petr nebral. Martina si skousla ret. Začínalo být chladno. Nastartovala, zapnula topení. No dobře, počká ještě chvíli… na tenhle den přece čekala půl roku.
Petr obešel celý byt s akušroubovákem, utáhl dvířka skříní, dotáhl šrouby v pantech mezi dveřmi. Kdepak jsou Jana s Jakubem? Copak si zas šla stěžovat mámě, že je na ni zlý? To je ale manželka! A přitom žádná soudržnost s vlastním mužem.
Petr cvakal vypínači v každé místnosti. V kuchyni odešla žárovka ve stropním světle. Jedna z osmi. Kupoval je, přesně si pamatoval, že koupil novou. Petr ji našel v šuplíku a zašrouboval místo té prasklé. Kuchyň se najednou zdála útulnější. Možná by si mohl dát čaj?