Děti celý den křičí jako pominuté. Jednou chtějí pustit pohádky, podruhé žadoní, aby mohly ven. Když začne plakat ten starší, mladší se k němu přidají – je to takový rámus, jako by se spustila siréna.
O víkendech se nedá vůbec vyspat: od brzkého rána hluk, křik, pobíhání. Eva si s dětmi vůbec neví rady. Je špatná hospodyně i máma – doma je neustálý nepořádek, všechno rozházené, hračky se povalují všude možně. Ve svém bytě bych takový chaos nikdy netrpěla.
Nakonec jsem se rozhodla promluvit si s Janem.
— Synku, je čas, abyste bydleli zvlášť. Jsi dospělý člověk, musíš převzít zodpovědnost za svou rodinu.
— Ale mami, nám je tu dobře. Tři pokoje, všichni se vejdeme.