— Potřebuji si odpočinout, — řekla jsem pevně. — Jsem unavená.
Jan se rozzlobil. Nakonec se rozhodl podat žádost o rozdělení bytu. Ale díky pomoci dobrého advokáta se mi podařilo své bydlení uhájit. Po tom si syn sbalil věci a vrátil se zpět do pronajatého bytu.
Teď mě spousta příbuzných odsuzuje.
— Jak jsi mohla vyhodit syna s vnoučaty? Jsou ti peníze milejší?
— Odejít chtěl on sám. Nikdo ho nevyháněl, — odpovídám.
Víte, co mě udivuje? Když jsou všichni tak chytří, proč nikdo z těch příbuzných nenabídl, že Janovi pomůže s bydlením? Proč jen já mám řešit jeho problémy?
Jan má tři děti a měl by se postarat o jejich zajištění sám. Já chci mít už konečně klid a užívat si zasloužený odpočinek.
Co myslíte, zachovala jsem se správně?