„Mami, už to nemůžu dál dusit. Nemůžu. Hrozně mě to tíží, musím se s někým podělit. Poradit se, co mám dělat dál,“ pronesl Jakub rozechvělým hlasem.
Karolína mezitím ležela v ložnici a už se chystala zavolat na manžela, který se dnes nečekaně vrátil domů dřív, že je taky doma. Ale když zaslechla jeho hlas a slova, která Jakub pronesl do telefonu své matce, na poslední chvíli si to rozmyslela.
Zatím nechápala, co se děje a o čem tak důležitém chce její muž mluvit se svou matkou. Ale intuice jí napověděla, že se musí schovat. Zařídit to tak, aby zatím nevěděl, že je doma.
Dnes se totiž v práci necítila dobře – přepadla ji slabost a závratě. A později na toaletě málem omdlela.
V kanceláři už většina lidí prodělala chřipku a Karolína si uvědomovala, že ji to nejspíš také čeká. Slabost, bolesti v těle a závratě – to u ní vždy byly první příznaky malátnosti.
„Ivano, můžu dnes odejít dřív?“ vešla po obědě do kanceláře šéfky.
„Ty taky? Jsi bledá jako stěna! Vy mě úplně ničíte. Kdo tady má pak pracovat? No jdi, co s tebou nadělám. Doma se dej trochu dohromady. Třeba to přejde, a nebudeš muset na nemocenskou.“
A tak šla Karolína domů, kde si vzala hromadu přípravků proti nachlazení a uložila se do postele. Dokonce usnula. Jenže ze spánku ji vytrhl zvuk bouchajících vchodových dveří a vzápětí hlas jejího muže.
Teď nevěděla, co se to děje, ale rozhodla se zůstat potichu.
Jakub, plně zaujatý hovorem s matkou, ani nezamířil do ložnice, kde Karolína ležela. Posadil se na gauč v obýváku.
Dveře do ložnice byly pootevřené a Karolína tak mohla rozhovor dobře slyšet. A také odpovědi tchyně byly slyšet dost dobře – její muž totiž rád telefonoval s matkou na hlasitý odposlech.
„Co se stalo, synku?“ zeptala se znepokojeně tchyně. „Jsi zdravý?“
„Jo, jsem v pořádku, mami. Nejde o zdraví. Chtěl jsem mluvit o něčem jiném…“
„No chvála Bohu! Hlavní je zdraví, Jakube, všechno ostatní se dá vyřešit,“ snažila se ho uklidnit Marie.
„Kéž by to bylo tak jednoduchý, jak říkáš…“
„Co se tedy děje? Pohádal ses s Karolínou? Tak se usmiřte. Co se škádlívá, to se rádo mívá,“ zkusila ho povzbudit znovu Marie.
„Ne, nepohádali jsme se. Ale jestli se to dozví, ani ke hádce nedojde. Prostě mě opustí a hotovo! Mami, co mám dělat? Jsem zoufalý.“
„No možná bych ti mohla něco poradit, synu, kdybys mi konečně řekl, co se vlastně děje?“ odvětila matka s klidem. „Přestaň už koktat a vyšilovat. Řekni mi to jasně a srozumitelně – co se stalo?“
„Mami, vydírají mě o obrovskou sumu. Několik milionů. Za mlčení.“
„Kdo tě vydírá a kvůli čemu máš mlčet? No? Odpověz, neodmlčuj se.“
Karolína v tu chvíli skoro přestala dýchat. A taky zoufale toužila vědět, kdo a proč od jejího Jakuba žádá tolik peněz. Najednou ji zalil strach, že pokud se teď manžel rozrušený a nervózní začne procházet po bytě, zjistí její přítomnost v ložnici. A pak už nikdy nezjistí jeho tajemství.