— Chudák Jakub byl na pokraji sil.
„To je tedy něco! Nestačí, že je zapletený do nějaké špinavé aférky a ještě musíme zjišťovat, jestli je vinen, nebo ne. A teď se navíc ukazuje, že ten můj manžílek je ochoten zruinovat rodinu, jen aby uspokojil chamtivé zájmy té odporné vyděračky,“ přemýšlela Karolína, stojíc u okna.
Pak se rozhodla, že je čas vrátit se do postele, protože to nejdůležitější už slyšela. Čeká je s manželem velmi vážný rozhovor. A není vůbec jisté, jestli mu tyhle novinky odpustí.
— Přestaň už hysterčit, jsi přece chlap! — hubovala syna Marie. — Každý musí nést odpovědnost za své činy. Tak zaprvé, ještě dnes to řekneš Karolíně — celou tu nepříjemnou záležitost. A zadruhé — hned teď zavoláš té drzé potvoře a řekneš jí, že jsi na ni podal trestní oznámení za pomluvu a vydírání. A pokud ti ještě jednou zavolá se svými odpornými návrhy nebo požadavky, budete to řešit u soudu. Je ti to jasné?
— Myslíš, že to zabere? — zeptal se nejistě Jakub.
— Nemyslím, já to vím jistě! — ujišťovala syna chytrá Karolínina tchyně. Poslouchej, co ti říkám, a udělej to přesně tak. A ještě něco — ženě všechno řekni dnes. To je nezbytné. Protože jestli Eva zavolá Karolíně, tvoje manželka bude připravená.
— Mám strach, mami. Opravdu velký.
— Neboj se. Karolína je chytrá žena a všechno pochopí — když jí to správně vysvětlíš. Hlavně jí řekni, že jsi nic neudělal. A navíc, synku, jak se říká, když tě nechytí, nejsi zloděj. A tebe nikdo při ničem podlém nepřistihl.
— No dobře, — hlesl Jakub tichým hlasem.
Zavěsil a Karolína se rozhodla, že je čas opustit svoje úkryt.
Vstala z postele a na podlomených nohou vyšla z ložnice do obýváku, kde její manžel stále seděl a přemítal nad slovy své matky.
— Karolína?! Ty jsi doma? Slyšelas to všechno, že jo? — překvapeně a zároveň s vyděšeným výrazem vysoukal ze sebe.
— Jo, slyšela jsem všechno.
— A? Co teď? Odejdeš ode mě? — zeptal se, celý ztuhlý strachem.
— Zatím ne. Jen tě ušetřím převyprávění nepříjemných a špinavých podrobností z té pařby. Vážně ti věřím. Z nějakého důvodu, — dodala po chvíli přemýšlení Karolína. — I když asi bych neměla. Ale jsi dobrý manžel, Jakube. A já si tě vážím, cením si tě. A nedovolím, aby někdo zničil naše manželství. Minimálně ne nějaká podlá osoba jako tvoje bývalá spolužačka.
— Karolíno… Ty…
— Nech teď mluvit mě. Těžko se mi mluví, jsem nemocná. Takže — do budoucna — jestli se ještě někdy zapleteš do něčeho podobného, neodpustím ti. Rozumíš?
— Ano, miláčku, samozřejmě! — odpověděl honem nadšený Jakub.
— Druhou šanci už nebudeš mít, měj to na paměti. A odteď — říkej mi o všech svých problémech. Jinak nasekáš takové chyby, že už se v tom nikdy nevyznáš! Zvlášť když tě ovládá strach, což se přesně stalo v tomhle případě.
Moudrá matka a chytrá žena — to je pro muže požehnání.
A Eva se stáhla. Jakmile slyšela od Jakuba zmínku o policii a oznámení za pomluvu a vydírání, okamžitě zmizela ze scény. Jako když utne.