Jaroslav otevřel a zůstal stát překvapením – na prahu stáli šťastní a spokojení hosté.
„Nečekali jste nás? Rozhodli jsme se přijet autem dřív, abychom vás stihli, než odjedete. Snad nás nevyženete?“ prohlásila sebevědomě Michaela, Jaroslavova matka.
„Ale my přece odjíždíme,“ řekla zaraženě Karolína. Byla si jistá, že tahle otázka už je dávno vyřešená, a teď nevěděla, co dělat.
Ze školy se vrátily dcery. I ony vypadaly zaskočené – všichni se už těšili na výlet mimo město, ne na nudné posedávání s příbuznými u prostřeného stolu a sledování televize.
„Mami, nepojedeme do rekreačního areálu?“ zeptala se mladší dcera.
„Pojedeme. Plány měnit nebudeme. Pojďte dál, odložte si, hned to vyřešíme,“ odpověděla rozhodně Karolína.
Pohostila hosty po cestě, nabídla jim čaj a pak řekla:
„A teď si o tom promluvme. Byli jste upozorněni, že nebudeme doma. Normální lidé nejezdí na návštěvu bez pozvání. Takže tady přespíte a zítra ráno – domů. Protože my odjíždíme.“
Výraz ve tvářích hostů byl nepopsatelný. Takovou rozhodnost nečekali.
„Cože? Co si to dovolujete? Takhle se k matce nechová!“ rozhořčeně se ozvala Jana.
„A co jste čekali? Že zrušíme plány a poběžíme nakupovat jídlo na silvestrovský stůl? Ne, to se nestane.“
„A můžeme alespoň zůstat u vás doma, než se vrátíte? Ale maminka by tady chtěla zůstat nějaké dva měsíce, než se dokončí rekonstrukce jejího bytu.“
„Ne, všechno odjíždí najednou. My jedeme do rekreačního areálu, a vy domů.“
Ráno hosté, ne zrovna nadšení, odjeli. Jaroslav objal manželku a omluvil se za svou rodinu. Byl její rozhodností překvapen – sám by to tak nedokázal.
Telefon zazvonil. V sluchátku se ozval energický hlas Radka:
„Tak co, jste připraveni? Vyrážíme za půl hodiny, čekáme na vás u odbočky.“
Karolína a Jaroslav s dětmi nasedli do auta s výbornou náladou a vyrazili oslavit Nový rok.
Co myslíte – udělala mladá rodina správné rozhodnutí?
Autorka: Vendula