Lenka si koupila pár šatů, doma se zatočila před rodiči a synkem. Dvouletý Pavel jí složil kompliment a od tatínka dostala štědrý finanční příspěvek na další proměnu.
– No to je výsledek, dcero, celá moje krev, pořádně tvrdohlavá – pochválil ji Petr. – Tady máš peníze na salóny krásy a na šatník. Jen si neodpírej nic. Vždyť ještě nepracuješ, nebudeš přece žebrat u Lukáše.
– Děkuju, tatínku – políbila otce na tvář a běžela se objednat do salonu.
Druhý den už byla Lenka stoprocentně připravená na večírek. Do známé kanceláře dorazila vyparáděná. A ostraha ji, navzdory dvouleté absenci, poznala okamžitě. Mladá žena vystoupala do banketní haly byznys-centra, kde se večírek konal. Vítězně si to namířila k ženám ze svého oddělení. V přiléhavých temně modrých šatech s flitry zářila Lenka jako hvězda.
– Jejda, Lenko, my jsme si myslely, že nepřijdeš, Lukáš říkal, že jeho žena nedorazí. A vůbec, roztrubuje tu, že vážíš sto kilo. Asi aby mu tě náhodou někdo neodvedl, takovou krásku.
– No jo, on je doma jednou za uherský rok, už nejspíš zapomněl, jak vůbec vypadá jeho žena – pousmála se Lenka a najednou cítila na sobě něčí pohled.
Otočila hlavu. Z opačného konce sálu se na ni díval Lukáš, objímající v pase prsatou blondýnu. Ta se k němu nakláněla a v podstatě mu visela kolem krku. Lenka hrdě odvrátila hlavu a pokračovala v rozhovoru s kolegyněmi. Byl to její hvězdný okamžik a rozhodně si ho nenechala ničím pokazit.
Už za minutu Lukáš jako by se nic nestalo přiskočil k manželce, objal ji a dělal, že na její příchod celou dobu čekal. Lenka si najednou uvědomila, že jeho uznání pro ni vlastně není nijak zásadní. Zadívala se na Lukáše, který ve srovnání s muži z její posilovny působil jako pytel mouky, a řekla:
– Měl by ses sebou něco dělat, miláčku. Podívej na ty tváře, co ti narostly, a břicho taky pěkně vyrostlo. Vždyť máš teprve sedmadvacet a už jsi celý zpuchřelý.
Lukáš pootevřel pusu, že jí jízlivě odpoví, jak měl ve zvyku. Ale pak se na ni zadíval a raději ji zase zavřel. Na tyhle slova protiargumenty prostě neměl…