Brávala jsem Martina k sobě na celý den, pak spěchala na noční směny. Někdy jsem po práci musela rychle běžet, abych ho vyzvedla.
Nemohu říct, že by Martin byl zlý nebo úplně nevychovaný, ale je strašně neposedný a aktivní. Pořád někde běhá, křičí, hluk dělá. Je vidět, že Klára mu dovolí úplně všechno.
— Martine! Nehraj si s míčem doma!
— Můžu! Mamka mi to dovolila!
Potom vztekle hodil míč o stěnu, rozbil sklo v příborníku. Klára se jen usmála:
— Vždyť je to jen dítě.
Za sklo jsem zaplatila sama. Můj kocour se Martina bojí tak, že se schovává pod gaučem nebo ve skříni. Prosila jsem syna, ať se víc věnuje jeho výchově, nebo ať kluka zapíše do kroužku.
— Mami, na to nejsou peníze. A on si přece jen hraje, je to dítě!