Na jmeniny jsem pozvala příbuzné, sousedy a samozřejmě Lukáše s Klárou. Celý den jsem vařila, pekla dort, připravovala saláty. Poprosila jsem Kláru, aby přišla o něco dřív a pomohla mi připravit stůl. Vejdu do kuchyně a Martin už strká prst do dortu.
„Martine, co to děláš?“
„Kresbu!“
„A jak to mám teď dát hostům na stůl?“
Klára jen pokrčila rameny:
„Na to místo dáme svíčky, nikdo si ničeho nevšimne.“
Celý večer hlučel, rušil hosty při přípitcích, a nakonec se schoval pod stůl a štípal všechny do nohou. Klára se tomu smála a natáčela to na video:
„Ať se baví, hostům aspoň zvedne náladu.“
Za týden jsem slavila jubileum – 60 let. Rozhodla jsem se to uspořádat v restauraci. Všechno jsem připravila: dobré jídlo, živou hudbu. Ale dopředu jsem syna upozornila, aby přišli bez Martina. Hosté neplánovali vzít děti a venku nebylo ani hřiště, ani houpačky.