A samozřejmě Lukáš tu prosbu ignoroval. Martin pobíhal po sálu, křičel a překážel číšníkům. Když nesli saláty, naschvál nastavil nohu jednomu z obsluhujících a ten upustil několik talířů.
— Lukáši, tohle už je moc! Vezmi Martina domů, jinak nám tu překope celé bistro!
— Mami, ale on si přece jen hraje.
— Kvůli tvému synovi teď budu muset zaplatit pokutu za rozbitý servis!
— Takže nějaký talíř je důležitější než vnuk?
Lukáš se urazil, sebral Kláru a Martina a odešel i s darovanými květinami. A já celý večer neměla klid. Moje sestra se mě snažila utěšit:
— Ty za nic nemůžeš. Za tohle může Klára, vůbec se mu nevěnuje.
Je mi to líto, nechci, aby si syn a snacha mysleli, že jsem špatná babička. Miluji Martina, ale jeho chování je už nesnesitelné. Proč se Lukáš a Klára vůbec nevěnují jeho výchově?