Stanislav a Jana dostali klíče od nového bytu v polovině prosince. Stanislav, jakožto pragmatický člověk, navrhl, aby se přestěhovali až v lednu – že prý nemá chuť se honit během vánočních svátků a navíc nájem v původním bytě je zaplacený až do konce měsíce.
Jana – romantičtější duše – to rázně odmítla a prohlásila:
„Stěhujeme se za týden! Aspoň částečně! Chci oslavit Nový rok ve svém vlastním bytě! To je přece úžasné, chápeš?! My a naši první hosté!“
„Jaký zase hosté?“ zabručel nespokojeně Stanislav – chápal, že bude muset souhlasit s plánem své ženy, protože hádat se s ní nemá naprosto žádný smysl.
„Hned se dozvíš!“ Jana vzala do ruky telefon. „Barboro, ahoj! Dali nám klíče! Jo! Oslavíme Nový rok spolu! U nás! Žádné výmluvy! Je to přece náš první Silvestr v novém bytě! Jsi moje kamarádka, nebo ne? No vidíš, už je to lepší. Domluveno!“
„A proč jsi ji vůbec zvala?“ Stanislav byl očividně naštvaný.
„Jak jako proč? Je to moje jediná kamarádka!“
„Tvoje Barbora je nesnesitelná sucharka a přecitlivělá až na kost. Zkazí celý večer.“
„Nezkazí. A mimochodem – nebývala taková. Měl jsi ji vidět na našich dlouhých tůrách. V jakých podmínkách jsme žili! Jak Barborka jedla pečené brambory – měla saz všude po tvářích. Ničeho se neštítila! Byla duší celé party. Zářila zevnitř!“
„Těžko uvěřit,“ odvětil Stanislav.
„Pak potkala toho svého Kryštofa, svěřila se mu – a on ji zradil. A tak se moje kamarádka uzavřela před světem. Jako ta matrjoška: vrstev spousta, ale ta pravá je někde hluboko uvnitř. Doufám, že ji někdo dokáže najít…“
„Kdo?“ Stanislav se ušklíbl. „Vždyť se chová tak, že od ní chlapi utíkají.“
„Pak to nejsou ti praví. Kdyby se tak podařilo Barboru seznámit s někým fakt fajn! Hele, pozvi na Silvestra Petra. Ten je super! A myslím, že je volný. Třeba si navzájem sednou.“
„Fajn, pozvu ho. Ale mám jednu podmínku.“
„Jakou?“ Jana se zasmála a dělala, že se urazila.
„Na Silvestra objednám pizzu. Hodně pizzy! A ty – nebudeš tolik vařit.“
„Ty chytráku,“ usmála se Jana, „domluveno, ty můj pizzomile…“
***
31. prosince se Barbora chystala na návštěvu a podrážděně si říkala:
„Ach jo, ta Jana! Zkazila mi všechny plány. Tak jsem se těšila, že strávím Nový rok v klidu doma. Sama. Nakrájela bych si salátek, upekla rybu a dívala se na televizi až do rána. Ale ne: teď se mám načančat, táhnout se na druhý konec města a tvářit se slavnostně.“