«O-ou, vypadá to, že jsme uvízli…» — vykřikne Petr, když výtah zaskřípe a uzavře je v kabině na Silvestra

To je osudové a neuvěřitelně dojemné.
Příběhy

„A co tedy navrhujete? Volat o pomoc? Koho? Plakat? K čemu? Pojďme z téhle situace vytěžit co nejvíc příjemného!“ navrhla. „Začneme tím, že si sundáme vrchní oblečení.“

Petr si svlékl červený plášť, čepici, sundal si vousy – a proměnil se v celkem sympatického muže, přibližně stejného věku jako Barbora.

„Tak se pojďme seznámit,“ obrátil se na dívku, „já se jmenuju Petr. A vy?“

„Barbora…“

„No tak, Barbora, jdeme prostřít stůl! Hladem určitě neumřeme – podívej, kolik mám pizzy. Já ji sice moc nemusím, ale můj kamarád je do ní blázen. On to všechno objednal. Škoda, že jsem si nevzal něco ostřejšího k pití. A přitom jsem chtěl…“

Barbora mlčky vytáhla z kabelky láhev šampaňského.

„Hurá! Jsme zachráněni!“ zvolal Petr.

Svlékl bundu, širokým gestem ji rozprostřel na plášť už roztažený na podlaze a s úsměvem pobídl:

„Posaďte se! Ve vašich podpatcích dlouho nevydržíte.“

Barbora si rozepnula kožich, zoutla boty a – sama nad sebou překvapená – poslušně se posadila… na podlahu výtahu.

„No vida, výborný stůl!“ usmál se Petr a pokusil se Barboře zvednout náladu. „Škoda, že nemáme skleničky. Budeme pít rovnou z lahve. Co vy na to?“

„Řekněte to narovinu: budeme pít z hrdla!“ poznamenala smutně dívka a vytáhla druhou láhev. „Tak ať má každý svou!“

„Souhlasím!“ rozesmál se Petr. „Oslavíme Nový rok jak se patří – jen trochu netradičně. Mimochodem, kolik je hodin?“

„Za tři minuty dvanáct…“

Oba vstali, ťukli si lahvemi šampaňského a se slovy: „Šťastný nový rok!“ si dali první doušky.

Pak už šlo všechno jako po másle – šampaňské udělalo své…

Postupně se Petr a Barbora dali do řeči, trochu si o sobě povyprávěli. Aby si zkrátili čas, zpívali dětské novoroční písničky, vzpomínali na hádanky o Novém roce, dokonce se pokoušeli i tančit…

Pravidelně připíjeli a s chutí zakusovali pizzou.

Barbora už dávno neřešila, z které lahve vlastně pije.

Když šampaňské téměř došlo, Petr navrhl:

„Co takhle si tykat?“

Zkrátka – nad ránem Barbora v náručí Petra klidně usnula na podlaze výtahu.

A právě takhle, v šest ráno, je „objevili“ – výtahář zvedl novoroční výjezd.

Ten obraz za to stál: elegantní, lehce rozcuchaná dívka a trochu zmačkaný muž spí spolu na podlaze v objetí.

Pokračování článku

Zežita