«O-ou, vypadá to, že jsme uvízli…» — vykřikne Petr, když výtah zaskřípe a uzavře je v kabině na Silvestra

To je osudové a neuvěřitelně dojemné.
Příběhy

Okolo nich ležely krabice od pizzy a dvě prázdné láhve od šampaňského. Ve vzduchu se vznášelo typické aroma dlouho neprovětraného prostoru.

„Hej, vstáváme, společnost,“ řekl výtahář a poklepal Petra na rameno. „Budíček!“

Petr a Barbora otevřeli oči…

Dívka se rychle postavila a začala si upravovat oblečení, přičemž se snažila nedívat na muže.

„Tak co, dobře jste se bavili?“ zeptal se výtahář s lehce posměšným tónem.

„Skvěle! Viď, Barboro?“ Petr se na dívku, se kterou strávil silvestrovskou noc, podíval s jistým napětím v hlase, jako by na jejím odpovědi záleželo něco opravdu důležitého.

„Ano, bylo to krásné,“ odpověděla Barbora a sklopila oči.

„Tak to je fajn, já se tedy vypařím,“ výtahář už nevydržel a spěchal napravit následky oslav. „Šťastný nový rok!“

Když zůstali sami, pár minut mlčeli.

„Hele,“ vzpomněl si najednou Petr, „však naši kamarádi musí mít starosti, že jsme nepřišli.“

„No jo, starosti… Ani jednou nezavolali,“ řekla Barbora dotčeně.

„Neměl jsem s sebou mobil. Chtěl jsem si opravdu odpočinout. A ty svůj telefon máš?“

Barbora sáhla do kabelky.

„Tady je. Jejda, nefunguje… Zapomněla jsem ho nabít.“

„Tak co kdybychom tam zašli? Lidi mají strach.“

„Ale prosím tě, určitě teď všichni spí.“

„To ne. Stanislav rozhodně nespí! Opravdu, vždyť mu zmizel kamarád!“

„Stanislav?“ podivila se Barbora. „A jeho manželka – Jana?“

„Jo,“ podíval se Petr trochu zmateně na dívku.

„Tak to jsme mířili do stejného bytu! Jana je moje kamarádka…“

„No tak to musíme jít! Jana výborně vaří a já mám hlad jako vlk,“ chytil Petr Barboru za ruku. „Ale upozorňuju – žádný výtah!“

Oba se zasmáli…

Když došli ke dveřím, Petr si oblékl kostým Petra a stiskl zvonek. Tušil, že hned neotevřou, tak přitáhl Barboru k sobě a políbil ji…

Dveře se otevřely…

Stanislav a Jana, kteří zřejmě ještě nešli spát, zůstali ohromeně zírat na své přátele… Přitom je chtěli teprve seznámit…

„Šťastný nový rok!“ vyhrkl Stanislav.

„A nové štěstí!“ přidala se Jana.

Od té doby se z nich stali přátelé na celý život. A dodržují jedno pravidlo: na Silvestra – výhradně po schodech!

Žádné výtahy!

I když… Petr a Barbora na tu silvestrovskou noc ve výtahu vzpomínají s láskou – změnila jim totiž život. A každý rok, těsně před koncem prosince, výtah ve svém domě aspoň trochu vyzdobí…

Člověk nikdy neví…

P. S. Dejte like a sledujte můj kanál.

Pokračování článku

Zežita