— Co budeš dělat? — zeptala se, když Lenka konečně popadla dech po hysterickém záchvatu.
— Najdu si advokáta, — řekla tiše, ale rozhodně Lenka.
— Víš přece, byt je napsaný na Pavla, — připomněla opatrně Tereza.
— Ale platila jsem za něj já.
— Dokážeš to?
Ta otázka ji zasáhla jako kladivem.
Lenka znejistěla. Opravdu pomáhala splácet hypotéku, ale všechny dokumenty byly psané na Pavla. Jejich vztah tehdy fungoval normálně, důvěřovali si… Kdo by tehdy myslel na takové věci?
— Tak to dokážu, — řekla pevněji.
Následující den se Lenka vydala za právničkou. Žena středního věku s chladným pohledem prohlédla dokumenty a vyslechla její příběh.
— Případ je složitý, — řekla suše a odložila papíry. — Nikde nevystupujete, nemáte tam trvalé bydliště, dokumenty jsou psané na manžela a on dobrovolně převedl vlastnictví na matku.
— Ale pomáhala jsem platit! Utrácela jsem za rekonstrukci, nábytek! Mám účtenky!
Advokátka zvedla obočí.
— To už je zajímavější. Pokud se podaří prokázat, že vaše prostředky směřovaly na zvelebení bytu, existuje šance zpochybnit darovací smlouvu.
— A… co je k tomu potřeba?
— Důkazy. Převody z vaší karty, smlouvy, výpisy, svědecká svědectví. Všechno, co máte.
Lenka se zamyslela. Většina splátek hypotéky se prováděla z Pavlovy karty, ale byly případy, kdy mu posílala peníze. A rekonstrukce? Nábytek? Na to určitě zůstaly účtenky.
— Najdu je, — řekla rozhodně.
Advokátka přikývla.
— Pak se o to můžeme pokusit. Ale upozorňuji — potrvá to dlouho. Pokud má váš manžel vlivné příbuzné nebo známosti, soudní spor může být dlouhý a vyčerpávající. Jste na to připravená?
Lenka si vybavila posměšný úsměv Zuzany, její pohrdavý pohled. Vzpomněla si, jak stála před zavřenými dveřmi svého bytu.
— Jsem připravená, — řekla a sevřela pěsti.
Po cestě domů Lenka zkontrolovala v mobilní bance své převody. Ano! V historii operací se našlo několik větších částek, které posílala Pavlovi „na hypotéku“. Byly tam i účtenky za drahý nábytek, domácí spotřebiče.
Zbývalo už jen najít svědky.
Vzpomněla si, jak o svých investicích mluvila v práci. Kolegové slyšeli, jak se bavila o částkách, které vkládala do bydlení. Možná někdo bude ochotný svědčit?
— Nenechám to být.
Ještě ten večer napsala několika známým a kolegům. Někteří odpověděli hned a potvrdili, že si pamatují její řeči o placení bytu.
„Pomůžu ti,“ napsala jedna z bývalých kolegyň.
„Když bude třeba, potvrdím to i u soudu,“ odpověděl další.
Lenka pocítila, jak v ní vzplanula naděje. Boj teprve začínal.