„Vážně? To sis teď vymyslel?“ usmála se Anna, zatímco pozorovala, jak se manžel zoufale pokouší vykroutit z nepříjemné situace. „A to jsi přestal mít tuhle partu rád odkdy? Vždyť to jsou i tvoji přátelé! Jsme spolu už víc než deset let! Co se najednou stalo, že ti tak vadí?“
„Lhal jsem. Kvůli tobě, kočičko. Už dávno mi všichni lezou krkem. Manžel Lucie, pamatuješ… jednou se na mě opilý sápat!“
„No tak, Pavle, to je historka z minulého století. Kamil byl tehdy prostě namol a ve tmě si tě s Lucií spletl, vždyť ty ses jí svalil rovnou do postele! A vůbec, neodváděj řeč… Kam ses tak hezky oblékl?“
„Kisinko! Chtěl jsem se sejít s kamarády. Dát si vínečko, vodní dýmku… promiň, prostě jsem se nedokázal donutit jít s tebou! Tak jsem si to vymyslel.“
Pavel sklopil hlavu.
„A parfém od Brioni je taky pro kamarády? Nalil ses tím jako sud, Pavle!“
„Anno, nechápu! Navoněl jsem se jako vždycky! Nevypil jsem ho přece jako tvůj drahý Jiří!“
Když uslyšela jméno bývalého manžela, Anna sebou trhla a pochopila, že když Pavel vytáhl tuto zbraň, jde o něco vážnějšího, než si myslela. Odešla do kuchyně, sedla si na stoličku a začala si masírovat spánky. Zazvonil telefon a když ho zvedla, snažila se nedat najevo zmatek, který ji pohltil:
„Ano, Luci, zlatíčko… všechno nejlepší! Byla jsem na cestě, ale musela jsem se vrátit… zamotala se mi hlava, asi tlak. Poslat ti taxi? Není třeba, milá, zvládnu to, i mně je to líto, příště. Pusu, pá.“ Zavěsila, položila telefon a zvedla na manžela unavený pohled.
„Tobě je fakt špatně? Vrátila ses, protože se ti zatočila hlava?“ vyskočil. „Zavolám Františkovi hned teď. On tě dá do kupy raz dva!“
Pavel začal hledat v telefonu číslo známého lékaře.
„Je mi vážně zle. Ale tvůj František mi nepomůže!“ povzdychla Anna.
„Tak co? Mám skočit do lékárny?“ Pavel se s ochotou rozběhl do předsíně, ale Anna ho zastavila.
„Přestaň lhát, Pavle! Já vím, že lžeš!“ Anna vstala a přešla k oknu. „Bože, tohle jsem si opravdu zasloužila?“ zašeptala sama pro sebe. Pavel mlčel a ona se neotáčela, záměrně nechávala ticho vyplnit prostor, jako zkušená herečka.
„Stejně půjdu do lékárny. Řekni, co mám koupit?“
„Nikam nepůjdeš, dokud mi všechno nevysvětlíš! Co se děje, Pavle?!“
Odmlčela se. Pavel mlčel také.
„Jsi si jistá, že chceš znát pravdu?“ řekl konečně.
„Ze všeho nejvíc na světě!“ odpověděla, aniž by se otočila, a pevně zavřela oči, aby se nerozplakala.