Ivana na to jen odfrkla.
„Ty moc dobře víš,“ odpověděla jí bývalá tchyně, „že tenhle byt je můj. Takže teď tu budu bydlet já.“
Taková drzost Janu úplně vyvedla z míry, až se jí zatajil dech. Rozhlédla se pozorně po obýváku a všimla si několika věcí, které tam dříve neměla.
„Kdy jste se sem vlastně nastěhovala?“
„Před pár dny,“ odpověděla Ivana. „Můj byt – přijedu, kdy chci.“ Tak tohle Jana opravdu nečekala – že jí rozvod se mužem přinese takové problémy. S Petrem se seznámila před deseti lety. Byla to láska na první pohled.
Jana tehdy cestou z obchodu roztrhla tašku a Petr jí nabídl pomoc – dal jí svůj batoh. Než došli k Janinu bytu, oba věděli, že se chtějí znovu vidět. Zašli na pár schůzek a všechno se dalo do pohybu.
Po svatbě bydleli v bytě, který patřil Petrovi. Ten dříve patřil jeho matce, ale Petr ji přemluvil, aby byt převedla na něj. Stejně bydleli s otcem v jiném bytě, a tenhle mu měl tak jako tak zůstat.