«Zlatíčko, já jsem v tomhle bytě žila déle než ty» — prohlásila bývalá tchyně ledově, aniž by odtrhla oči od knihy

Sebecká drzost, která lámala srdce i domov.
Příběhy

— Tak takhle nakládáš s rodinným bytem? — spustila na syna Ivana. A klíče se jí sebrat nepodařilo. No, Jana si tehdy myslela, že se to nějak časem vyřeší.

Ale teď, když se vrátila z dovolené, byla to hotová olejomalba. Prozatím se Jana rozhodla konflikt neeskalovat. Zato hned druhý den, když Ivana někam odešla vyřizovat si své věci, Jana rychle zavolala řemeslníka, aby vyměnil zámky u dveří, a věci bývalé tchyně sbalila a postavila na chodbu s vzkazem:

„Odeberte se do bytu, který vám skutečně patří. Tenhle je můj.“ Co si o téhle situaci myslíte, kdo má podle vás opravdu pravdu? A myslíte, že Jana měla právo vyměnit zámky? Pište své názory a rady do komentářů! Přátelé, dejte like a sledujte můj kanál Klub Psycholožky — čeká nás ještě spousta zajímavého!

A také si přečtěte:

Poté, co Ludmile bylo 65, přestala zvát lidi na návštěvy (a ty, co přišli sami, ani ničím nepoctila)…

Pokračování článku

Zežita