Když byl David doma, Jarmila ho neustále popichovala, a tak si její snacha chodila k manželovi čím dál častěji pro útěchu. A dopadlo to nakonec tak, že Petr otevřeně vyvolal konflikt.
***
— Mámo, to co teď říkáš, je tak nesprávné, že ani nevím, jak ti to mám vysvětlit! — Petr se otočil k matce. — Dobře, není to můj syn, a co jako? Vychovám ho! David teď běhá za Michaelou, a ta má tři děti! Když si ji přivede domů, ta si to taky musí odpracovat?
— Na Michaelu nešahej! — zařval David. — To je něco jiného!
— Jo? I kdyby to byla pětasedmdesátá! — Petr se rozčiloval. — Moji ženu nechte napokoji!
— Ať maká! — křikl David. — Vyhodit ji přece není tak těžké!
— Vyhoď sebe! — odsekl Petr.
— A co když vyhodíme tebe? — ušklíbl se odporně David.
— Petře, a co kdybychom to fakt udělali? — zeptala se Jarmila.
— To jsem nepochopil, — zarazil se Petr. — Vy mě chcete vyhnat z mé vlastní farmy?
— Ne, synáčku, — Jarmila se mu zadívala zpříma do očí, — co kdybychom fakt vyhnali tu Petru? Je to lenoch! Najdeš si jinou holku, pracovitou!
— Jinak mi tu společně zničíte celou farmu! — zakončil David.
— Děkuju vám za upřímná slova! — Petr se hluboce poklonil. — A teď to bude takhle:
Zítra zavolám právníka a geodety a rozdělíme farmu! Podle vlastnických práv a poctivě! Vy si žijte na své části, jak chcete, a do mojí ani nestrkejte nos! Nikdo už nebude nikomu rozkazovat!
Dělení majetku proběhlo složitě, protože na polích rostly obilniny a ve vepříně vrcholil odchov selat. Dva měsíce a dříve jednotná farma se bolestivě rozpůlila.
Za pět let Petr své hospodářství rozšířil a zvelebil, zatímco Davidovo šlo ke dnu. Jarmila si nakonec přiznala, že mladá hospodyně v domě už nebude, a vzdala to.
A Michaela, způsobem známým jen jí samotné, přinutila Davida, aby jí koupil ve městě třípokojový byt, vybavil jej podle poslední módy a naplnil moderními domácími spotřebiči.
Ještě si vyprosila auto a spořicí účty pro děti.
Tím si Davida udržela, dokud farma tou setrvačností ještě nějaký zisk nesypala. A pak ho vyhnala k matce na venkov.
— Jakpak to, že jdete? — zeptala se Petra, když stála ve dveřích se svou tchyní i švagrem.
— Dcerko moje! — pronesla Jarmila sladce a usmála se.
Takové představení rodinné lásky Petr s Petrou snad ještě nezažili.
Najednou se ukázalo, že Jarmila Petru naprosto zbožňuje a svou vnučku Adélu miluje z celého srdce. A dokonce i malého Tomáše pokládá za pravnuka.
Samozřejmě jim to nikdo nevěřil a dál než do předsíně je nepustili.
A v dědině se lidé podivovali nad tím, jak to, že starší bratr teď slouží mladšímu – ale to jen stará paní statkářka sama na sebe vyzrála.
Starosvětská paní statkářka
Autor: Kryštof