«Nech mě být, Pavlo, proč se mě držíš? Dřív ses měla držet, ale ne mě – naši dceru!» — vyprostil se z objetí a promluvil zhrublým hlasem, až Markétě přeběhl mráz po zádech

To je neuvěřitelně bolestné a zároveň nadějné.
Příběhy

Ale pořád ten rozvod odkládali, když tu najednou Martina oznámila, že si rozmyslela rozvod, protože je těhotná. Ten chlap ji opustil a ona se rozhodla nechat všechno tak, jak to je!

— A ty tomu věříš? — ujistil se Jiří, — Věříš, že to dítě není jeho?

— Ano, tati, věřím Janovi, on nikdy nelže! A navíc byl vždycky se mnou, zatímco ona žila v jiném městě. Jel za ní, aby si promluvili v jeho rodném městě, a tam ho srazilo auto, leží teď v nemocnici. Ale až se uzdraví, hned přijede, vůbec o tom nepochybuju!

— Rozumím, Markéto, hlavně se netrap, rozumíš? Řekni mi jeho celé jméno, město a telefonní číslo.

— Tati, prosím, nedělej to…

— Neboj se, nic mu neudělám, tím spíš, pokud opravdu leží v nemocnici. Jen si s ním chci promluvit. Vždyť, jestli jsem to dobře pochopil, je otcem mého vnuka nebo vnučky? Možná dokonce budoucí zeť?

Jiří utřel Markétě slzy a usmál se, — Pamatuješ naši písničku? Tiše, Markétko, neplakej, tvůj táta je silák!

— Pamatuju, tati, — usmála se Markéta přes slzy, — Teď ti hned napíšu Janovo číslo a všechno ostatní, tady to máš. Děkuju, tati! — Sama tě nikam nepustím, pojedu s tebou, — hned řekla Pavla.

— Dobře, pojedeme, ale s tím klukem, s tím Janem, si promluvím sám. Kdo ví, třeba ho někdo tou nehodou chtěl zastrašit? Nebo je to jen obyčejný hajzl, kterých je všude dost, potřebuju to zjistit. A ty budeš se mnou ve spojení, Pavlo.

Jan byl skutečně v městské nemocnici, zrovna ho převezli z jednotky intenzivní péče.

Jiří ukázal na recepci svou průkazku, — Major policie ve výslužbě Jiří, mohu mluvit s Janem, Andrejem Viktorem? Samozřejmě jen na chvíli… pokoj pět, říkáte? Kdo je u něj? Manželka? Nevadí, nebudu rušit, potřebuju si s ním jen pár slov prohodit.

Jiří vstoupil do pokoje a uviděl u zabandážovaného mladíka hezkou dívku.

Ale nezaváhal a šel rovnou k věci, — Dobrý den, ty jsi Jan? Já jsem otec Markéty, pamatuješ si ji ještě?

Jiří čekal hlavně na první reakci.

A nemýlil se – mladík se očividně potěšil, ani stopy po obavách,

— Dobrý den, vy jste určitě Jiří, že? A tohle je Martina, moje kamarádka ze školky a bývalá manželka.

Pokračování článku

Zežita