Kateřina pracovala v nonstop lékárně. Ráno po směně jela za Vlastou. Doma ji nikdo nečekal. Manžel Jaromír byl stále v nemocnici. Dostal se tam s oboustranným zápalem plic. Zápal plic, díky bohu, vyléčili a připravovali ho k propuštění, ale potom ho postihl záchvat slepého střeva. Včera ho operovali.
Vlasta se návštěvě vnučky upřímně zaradovala: — Srdce mi říkalo, že se u mě stavíš. Dokonce jsem ještě za kuropění upekla palačinky. Svlékni se, umyj si ruce a pojď ke stolu. —
Vlasta byla jejím jediným blízkým člověkem, kromě manžela. Marie zemřela, když byla Kateřina v prvním ročníku na vyšší odborné škole.
Marie dlouhé roky bojovala s rakovinou. Své otce Kateřina nikdy nepoznala. Z útržků dospěláckých rozhovorů chápala, že Marie měla v mládí velkou, krásnou lásku, která skončila jejím narozením.
Ptát se na podrobnosti mámy nebo Vlasty se Kateřina styděla. Upřímně řečeno, nikdy se necítila kvůli tomu nešťastná.
S mámou spolu žily dobře a v klidu. Marie učila na škole angličtinu a ještě přivydělávala doučováním. Po materiální stránce se Kateřina nikdy necítila ochuzená. Marie i Vlasta ji milovaly a nic jí neodpíraly.
Vlasta ovdověla brzy a už se nikdy nevdala. Veškerý smysl jejího života představovala dcera, později vnučka.
Marie snila o tom, že z její dcery bude lékařka. Ale nemoc všechny tyhle sny zhatila. Věděla, že jí zbývá jen málo času, a Vlasta by sama dlouhé a náročné studium medicíny finančně neutáhla, proto Kateřina nastoupila na farmaceutickou vyšší odbornou školu.
Vnučka s chutí jedla palačinky s malinovým džemem.
Vlasta si mezitím prohlížela její boty: — Ty tvoje boty se ti už úplně rozpadají. Ten tvůj skrblík ti na nové nedá? —
— Myslím, že v nich ještě tuhle sezónu nějak dožiju. Brzy bude jaro, pak už zas můžu chodit v teniskách. Vždyť víš, jak je Jaromír přehnaně úzkostlivý ohledně výdajů. Já se samozřejmě teď stravuju hodně úsporně, když je Jaromír v nemocnici, ale spousta peněz padla na balíky s ovocem, džusy a další dobrotky. A některé léky jsem musela dokoupit. Z mé výplaty skoro nic nezbylo, — odpověděla Kateřina a povzdychla si.
Vlasta sáhla do svých skrytých zásob v horních skříňkách, vytáhla dva velké igelitové pytle. Z prvního vytáhla matčiny boty.
— Podívej, skoro nové. Marie je ani nestihla unosit. Měkká kůže, teplé. Sice bez podpatku, ale to je naopak lepší, nožkám se uleví. Zkus si je, určitě ti budou sedět, — povídala Vlasta.
A opravdu, boty Kateřině padly. Z druhého pytle Vlasta vytáhla šaty a svetr.
— Tyhle šaty přivezla máma z Německa, když jela na návštěvu k jedné kamarádce.