Svatba se konala na vesnici. Bylo to výrazně levnější, jak jí ženich vysvětlil. Vlasta na svatbu nejela.
Kateřina se na vlastní svatbě cítila cizí a zbytečná. Z celé opilé party hostů znala jen Lenku. Lenka jí dělala svědkyni.
A potom začal rodinný život. Žili ve stálém nedostatku peněz. Šetřili na všem. Potraviny Jaromír kupoval ve výprodejích, ostatní věci se pořizovaly jen výjimečně – ve slevě nebo použité. Jaromír mladou ženu kárál za příliš časté praní – prý se spotřebuje moc vody. Zakazoval jí často vařit vodu na čaj, protože rychlovarná konvice prý žere moc elektřiny.
Kateřina nechápala – vždyť vydělávají normálně, mohli by si dovolit dovolenou i jinde než u Jaromírovy matky na zahradě v jeho rodné vsi.
Jenže každý rozhovor na téma financí končil hádkou. Manžel jí se zapřísáhnutím tvrdil, že už vše utratili a peníze nejsou, že tentokrát prostě nebylo z čeho něco ušetřit, a proto se o žádném dítěti v tuto chvíli nedá ani uvažovat.
Kateřina sotva usnula, když jí pípnul telefon. Přišla SMS, že by měli neprodleně uhradit dluh za služby. Už dávno se to chystala zaplatit, v Jaromírově počítači je přístup do internetového bankovnictví, ale on jí to zakázal – prý to po propuštění vyrovná sám.
„Kdy ho nyní vlastně propustí? Musí se to zaplatit, jinak budou otravovat každý den,“ pomyslela si a vytáhla Jaromírovu poznámkovou knížku s hesly.
Když Kateřina vstoupila do jeho internetového bankovnictví, málem omdlela. Jaromír měl otevřený spořicí účet s téměř pěti miliony korunami!
Takže jí lhal, že nespoří? Ukázalo se, že spoří dost výrazně! Trochu se uklidnila, uhradila nedoplatek za byt, ale pak si všimla, že v poslední době každý měsíc manžel posílá dvacet tisíc korun stále na stejnou kartu.
Kateřina se rozhodla zatím dělat, že nic – až se Jaromír vrátí z nemocnice, pak si s ním promluví.
Ať už to bylo tím šokem, nebo něco chytila – a kdeže pracuje? V lékárně, tam, kde je největší koncentrace nemocných. Kateřina onemocněla. Teplota žádná, ale cítí se hrozně. Měla nějaké odpracované volno, tak si ho vzala.
Leží nemocná doma. Najednou slyší, že někdo otevřel dveře klíčem. Děs jí projel tělem. Vyšla do předsíně – a přímo proti ní stála Lenka, ta její bývalá spolužačka z vysoké.
„Co tady děláš, proč nejsi v práci?“ zeptala se s překvapením Lenka.
„Možná bys mi ty mohla vysvětlit, jak ses dostala ke klíči od mého bytu?“ odpověděla neméně ohromená Kateřina.