— Hm, — zamyslela se paní domu, — asi máte pravdu. Pojďme ozdobit i stromeček. Navíc máme malý na stůl. Jaký by to byl Silvestr bez stromku?
Paní domu vysvětlila, kam co zavěsit, a Petra se s nadšením pustila do zdobení pokoje. Zavěšovala třpytivou girlandu a těšila se, že Monika je u kamarádky a ona má volno. Jako by se vrátila do dětství, když člověk netrpělivě čeká na Nový rok a samotné zdobení bytu je malým svátkem.
Společně s paní domu, která se, jak se ukázalo, jmenovala Adéla, nazdobily malý stromeček, rozmístily figurky a rozsvítily světýlka. Petra navrhla přidat výzdobu i do kuchyně a předsíně. Brzy byl byt k nepoznání a dívce se znatelně zlepšila nálada. Přestala myslet na peníze, jejich věčný nedostatek a na to, že je zítra svátek, a jejich stůl bude velmi skromný.
S lítostí si uvědomila, že už zde není co dělat a že je čas odejít.
Ve dveřích jí Adéla podala obálku:
— Petro, vím, že za úklid vám zaplatí agentura. Přijměte prosím ode mě malý novoroční dárek.
— Jé, to je mi trapné…
— Vezměte si to, — podala jí obálku. — Peníze se nikdy neztratí. Ale slibte mi, že je využijete na něco, co potěší vás a vaši sestřičku. A ještě chvíli počkejte.
Žena otevřela šatní skříň a začala v ní něco hledat.
— A mám to! — podala dívce malý, pestrý batůžek. — Vyhrála jsem ho v nějaké soutěži v nákupním centru. Ale já batohy nenosím a tenhle má mladistvý design. Vezměte si ho, je úplně nový, vidíte, ani cedulku jsem neodstřihla.
— Děkuju, — zašeptala dívka a v očích ji zamrzelo. — Děkuju vám moc, zrovna jsem si batůžek přála. Ani nevím, jak vám poděkovat.
— Hodně jste mi pomohla, Petro! Už několik let jsme takhle nezdobili byt, jako by děti vylétly z hnízda a nebylo proč. Ale teď vidím, že důvod se vždycky najde. Dostal mě zpátky ten novoroční pocit. Krásného Nového roku vám přeju, Petro.
— Děkuju, i vám šťastný nový rok. Ať se splní všechna přání!
— Dej Bůh…
Petra seběhla po schodech a teprve venku před domem otevřela obálku. Uvnitř našla dvě bankovky po tisíci korunách. Nevídaný poklad pro Petru. Představovala si, jakou radost bude mít Monika z panenky, kterou najde pozítří pod stromečkem. Pomyslela si, že koupí ryby a mandarinky. A že jí ještě zbude i na tričko.
V očích ji znovu pálilo. Je možné, že se dějí takové věci? Ještě dnes přemýšlela, jak vyřešit batoh — klíče jí pořád trhaly kapsy péřové bundy a vůbec, chodit bez kabelky bylo dost nepraktické. A taky dnes chtěla zachovat Moničinu víru ve Františka. A tady… zázrak — všechno se splnilo.
„Děkuju,“ zašeptala někomu a spěchala do obchodu. Teď všechno koupí, odnese domů, schová dárek a vyzvedne sestřičku od kamarádky.
A měli by si uklidit i doma…