Ve stánku s ovocem si nabrala velký sáček mandarinek. V takových stáncích bývají vždy chutnější než v supermarketech. Před ní stála ve frontě stařenka s citronem a dvěma okurkami.
— To je vše? — zeptal se prodavač s knírkem.
— Vše, na víc mi důchod nestačí.
— Osmdesát čtyři korun.
Stařenka zaplatila a odešla. Petra koupila mandarinky a zeptala se:
— Můžete mi to rozdělit do dvou sáčků?
Prodavač pokrčil rameny a nasypal polovinu do druhého sáčku. Dívka vyšla ze stánku, rozhlédla se a hned si stařenky všimla. Doběhla ji:
— Vezměte si, prosím. Šťastný nový rok!
— Děvenko, co to…?
— Jen si vezměte, mám ještě další. A na Nový rok se přece dějí zázraky.
— Děkuju ti, zlatíčko. Ať ti dá Pán Bůh zdraví!
Babička se usmívajíc odebrala domů. Jak dávno neměla šťavnaté mandarinky! Když vystoupala do bytu, vzpomněla si, že má schované krabice s vánočními ozdobami. Donese je sousedům, mají malé děti, asi nemají na ozdoby čas.
***
Marie unaveně míchala polévku. Nedávno se přestěhovali do tohoto bytu. Ano, je to jednopokojový byt v přízemí. Ano, je jich tam pět a sotva se vejdou, ale je to jejich vlastní byt. Škoda jen, že nemají peníze na opravy — jaké opravy, když si ani stromeček nekoupili, protože by ho čím ozdobili? Manžel přinesl jen pár větviček, pověsili řetěz a to bylo všechno. A přitom tak chtěla oslavit první Nový rok v novém bytě, aby to bylo nezapomenutelné. Ach jo, ale to není to nejdůležitější…
Ze zamyšlení ji vytrhl zvonek u dveří. Hm, kdo to asi je?
— Ahoj, Marie. Přinesla jsem vašim dětičkám trochu mandarinek, ať mají radost.
— Jé, Lucie, děkuju! Ty je milujou! — V tu chvíli děti vykoukly za jejími nohami a radostně ztichly, hledíce na pochoutku.
— Marie, víš, mám ještě starý umělý stromeček a dvě krabice ozdob. Už ho léta nestavím, ale vám by se možná hodil. Vezmeš si ho?
— Ale kam ho tady vůbec dáme…
— Je opravdu malinký, místo se určitě najde. Postavíte ho na týden, oslavíte — a pak uklidíte.
— Tak to si ho, Lucie, vezmu! Ještě jsme totiž stromek nestihli koupit, a zítra už je Nový rok.
— Tak pojď ke mně, sama ho nepřenesu.
***
O půl hodiny později Marie s dětmi zdobila stromeček. První Nový rok v jejich novém bytě, a navíc se stromečkem — opravdový zázrak!
„Vlastně mám nový župan od tchyně, ale je mi malý. Asi by padl Lence ze druhého patra. Zajdu za ní a popřeju jí hezké svátky. A taky máme hotový sulc, měli by ochutnat Lucie i Lenka. Nový rok — to je čas zázraků. Copak tohle není zázrak?“ přemítala s úsměvem a sledovala, jak pětiletá Helena opatrně zavěšuje ozdoby na zelené větvičky.
***
I malý dobrý skutek může rozvinout dlouhý řetězec laskavosti.
A svět díky tomu bude o něco teplejší, světlejší. Věřme v to z celého srdce.