Promiň mi, hříšnici, že jsem se k tobě tak nezodpovědně chovala! Už to nikdy neudělám, čestné slovo!
Zub se na chvíli uklidnil, jako kdyby si se Zuzanou hrál podivnou hru, a pak jí způsobil takovou bolest, že Zuzana šplhala po stěnách. Znovu polykala prášky, plakala a vedla nesmyslný dialog se zlobivým zubem.
Do sobotního večera se zub zase ukryl a dělal, že tam není. Šťastná Zuzana se znovu uvolnila, byla na sebe pyšná a uvěřila ve svůj přesvědčovací talent. No vidíš, jak šikovně se domluvila se svým zlobivým zubem! Dokonce se pokusila přečíst dceři pohádku na dobrou noc a chvíli si povídala s maminkou. Usnula spánkem spravedlivých, úplně vyčerpaná a bez sil.
Zub však rozhodl, že dočasné příměří musí skončit, a znovu zaútočil. Zuzaně připadalo, že všechno, co zažila předtím, bylo jako nic, a teprve teď poznala skutečnou zákeřnost svého zubu. Takovou divokou bolest ještě nikdy nezažila – ani předtím, ani potom – a i porod se všemi kontrakcemi a dalšími „radostmi“ jí teď připadal jako pohádka. Kromě tablet si Zuzana vzpomněla i na lidové prostředky. Čím vším si zub neproplachovala! Soda, sůl, peroxid vodíku. Našla ve skříni kousek propolisu a pro jistotu ho požvýkala – co kdyby pomohl? Zkoušela zub uklidnit i česnekem, přikládala slané sádlo, vatu s lihem, vařila dubovou kůru a znovu vyplachovala. Všechno bylo marné. V hříšné chvíli si Zuzana pomyslela, že by si mohla loknout tak stovky, radši dvou set gramů – třeba by to pomohlo? Ale tenhle nápad zavrhla. Nepomůže, jen to zhorší.
Do pondělního rána už Zuzana sotva vnímala. Měla pocit, že už jí nebolí jen zub, ale celé tělo. Nohy ji neposlouchaly, dcera se na ni soucitně dívala, snažila se být potichu, nezlobila, sama se oblékla do školky.
Učitelka se úplně zarazila, doslova otevřela pusu: „Co se s váma děje, Zuzano? Nevypadáte zrovna nejlépe…“
Zuzana sotva zamumlala, že ji bolí zub a že už nemá síly, a na roztřesených nohách se vydala na zastávku. Cestou zavolala šéfové a oznámila jí, že jde na polikliniku.
A pak – nečekané a nechtěné setkání s bývalým manželem, jeho odsuzující a pohrdavý pohled a hrozby, že to nenechá jen tak.
Na poliklinice se Zuzana podívala do zrcadla – a zhrozila se. Vypadala skutečně jako alkoholička, co pije několik dní v kuse.
Zamračený doktor – jiný, než ten co přijel v pátek večer – se na Zuzanu podíval jako na blázna: „Ženo, jste při smyslech? Proč jste to tak protahovala? Proč jste snášela takovou bolest? Měla jste přijít k nám hned, máme pohotovost i o víkendu! Přijeli bychom!“
Zuzana mu řekla, že v pátek přišla, ale poslali ji domů do pondělka. Přiznala, že ty víkendové dny jen tak tak přežila.
Na rentgen už šla Zuzana úplně bez sil, a když se vrátila k doktorovi, fyzické síly ji opustily úplně. Přímo ve dveřích ordinace omdlela.
Když znovu nabyla vědomí, ukázalo se, že ten zub trucoval právem a že problém je celý…