…který ji tehdy okouzlil.
— Jak to řeším? — zamyslela se Monika nahlas.
Společně se svým manželem Petrem založili cestovní kancelář, ale místo aby nabízeli krásy přírody, zaměřili se na to nejdepresivnější. Když o svém plánu říkala Kateřině, ta měla pochybnosti, ale turisté byli zvědaví na opuštěné továrny, zchátralé fabriky a pusté vesnice.
— Poslední dobou si se svou tchyní moc nerozumíme a manžel taky začíná fňukat, — pronesla Kateřina smutně. — A jak to řešíš ty?
— Myslím, že to máme celkem zvládnuté. Každý si vedeme takový seznam požadavků, dá-li se to tak nazvat, kam si zapisujeme přání našich rodičů. Pak spolu probereme, co z toho opravdu vyžaduje rychlou reakci. To ale neznamená, že na všechno kývneme — samozřejmě chce pomáhat svým rodičům a já svým. Nemám nic proti tomu, když pomáhá matce, ale nesmí to jít na úkor naší rodiny.
— Pěkně řečeno, — odpověděla kamarádka. Přesně tohle přece navrhla Janovi, a on se kvůli tomu na ni rozzlobil.
*
Vztek vůči tchyni ji stále neopouštěl. Stále jí zněla v hlavě slova, kterými Kateřině vyhrožovala, že poštve Jana proti ní. Možná už s ním Renata mluvila, ale Kateřina to nemohla nechat být, a tak se po příchodu domů rozhodla promluvit si s mužem.
— Tvoje matka byla dneska dost agresivní. Požádala mě o peníze. Proč se obrací na mě a ne na tebe? — Kateřina pozorně sledovala Janovu reakci.
— A je ti snad zatěžko jí pomoct? — zeptal se její manžel chladně.
— Asi jsi vůbec nepochopil, odkud beru peníze. Je to malá část zisku, a ten nevzniká sám od sebe. Je za tím moje práce, práce mých lidí a klientů, — snažila se Kateřina znovu vysvětlit Janovi, jak podnikání funguje, ale on ji neposlouchal.
Jan, stejně jako jeho matka, podezíral ženu, že mu tají část příjmů, které prý dává své matce, zatímco jeho matka je podle něj vynechávaná. Byl naštvaný na ni i sám na sebe, že na Kateřinu nedokáže zatlačit a přinutit ji, aby dávala peníze.
Tu noc se znovu pohádali. Jan trval na tom, že Kateřina musí pomáhat jeho matce stejnou měrou, ale ona mu opakovala, že to není její starost, ale jeho.
*
Druhý den se Kateřina rozhodla promluvit se svou sestrou Terezou. Ta měla složité manželství, které směřovalo k rozvodu. Už jako děti si s důvěrou svěřovaly tajemství, pomáhaly si a snily o budoucnosti.
— Takže tvoje tchyně chce kus tvého koláče? — usmála se Tereza.
— Zhruba tak, — přikývla Kateřina.
— A tvůj manžílek stojí na straně maminky?
— Jo.
— To je vážně směšné. Můj manžel aspoň něco vydělá, ale ten tvůj má jen výplatu a ještě ti dává rady.
— Jo, — pronesla Kateřina tiše.
— Podívej se na to zvenčí. Představ si, že máš kamarádku, která vlastní podnik, a to úspěšný podnik, — zdůraznila Tereza, — a její muž s tchyní začnou požadovat, aby je živila. Co bys jí poradila?
Kateřina nad tím nikdy takto nepřemýšlela, dívala se na situaci jen jako manželka. Ale když jí sestra nabídla pohled zvenčí, začalo jí to připadat až směšné.
— Víš co, — pokračovala Tereza, — myslím, že si tě Jan vzal kvůli penězům. A bude to jen horší, určitě si brzy bude chtít nárokovat část tvého podniku. Zamysli se nad tím.
*
Po tom rozhovoru uběhl týden. Kateřina neměla čas řešit problémy, protože její byznys si žádal veškerou pozornost. Na konci týdne však přišla domů dřív a dorazila i Renata. Jan se zdržel – možná náhodou, možná naschvál.
— Neuvažovala jsi nad tímhle, — řekl nečekaně mírným hlasem, což Kateřinu znejistilo.
— Co tím máte na mysli?
— No víš, Jan je tvůj manžel, žijete spolu v souladu, tak proč ho nezapojit do podnikání?
— On chce začít vlastní podnik, — odpověděla Kateřina okamžitě.
— Nemyslím, že by měl u tebe pracovat. Mluvím o tom, aby dostal část tvého podílu.
— Chcete, abych na něj převedla část akcií? — zeptala se překvapená Kateřina.
— Přesně tak, bylo by to fér, — souhlasila Renata.
— No dobře, já proti tomu nic nemám, — pokrčila rameny Kateřina. — Můžu mu deset procent akcií prodat.
— Prodat? — to Renatu šokovalo.
— Samozřejmě. Firma má svou cenu, a jestli bude chtít, deset procent stojí šest milionů. Není to zas tak moc, co myslíte?
Tchynino tvář zčervenala – buď z drzosti snachy, nebo z uvedené částky.
— Ale to přece není fér chtít peníze po manželovi!
— A proč ne? — zeptala se klidně Kateřina. — Deset procent je zboží. A zboží má přece svou cenu.
Renata byla dotčená. Ještě několikrát se snažila přesvědčit snachu, aby Janovi podíl prostě darovala. Ale Kateřina byla neústupná. Byla ochotná vzdát se deseti procent akcií, ale jedině za peníze. Tchyně, rozzlobená snachiným odmítnutím, nakonec odešla.
*
Kateřina chvíli seděla v tichu a přemítala nad tchyninými slovy. Pak zvedla telefon a zavolala sestře.
— Představ si, že tchyně chtěla, abych zahrnula Jana mezi zakladatele firmy, — rozhořčeně řekla.
Ve sluchátku se ozval smích Terezy.
— Co jsem ti říkala? Tady máš původ všeho!
Po krátkém hovoru položila Kateřina telefon. Vzpomněla si, jak se s Janem poznali na konferenci — město tehdy svolalo mladé podnikatele, kteří postoupili do dalšího kola soutěže. Kateřina tehdy získala grant, a právě díky tomuto počátečnímu kapitálu začala budovat své podnikání. Jan byl tehdy taky slibný – měl spoustu nápadů, ale většina měla trhliny.