Ale Kateřině se líbil — měl v sobě zvláštní kouzlo, dokázal hodiny mluvit o svých plánech a budoucnosti. Samozřejmě ji neoslovil jen tím — byl přitažlivý i jako muž. Nechtěně se do něj zamilovala, a už za půl roku se vzali. Zatímco Kateřina úspěšně rozvíjela své podnikání, Jan o své firmě záhy ztratil zájem a do roka ji zavřel. A teď si znovu zaregistroval novou společnost, v níž pracovali jen dva lidé — on a jeho kamarád.
* * *
O den později, navečer, se na návštěvu nečekaně objevila Renata. Kateřina právě vylezla ze sprchy a s mokrými vlasy přivítala tchyni. Jan, utíraje si ústa ručníkem, přivítal matku.
Kateřina šla do kuchyně a připravila čaj. S tchyní se jí mluvit nechtělo, ale nehodlala se k ní stavět zády. Asi za čtvrt hodiny, kdy už měla Renata vypitou první sklenku čaje, se obrátila na snachu:
— Tak pomůžeš mi s tím domkem na chatě?
Kateřina se nehrnula odpovědět, nejdřív se podívala pozorně na manžela, pak začala zkoumat čajové lístky ve své sklenici.
— Proč mlčíš? — nevydržela tu tichou pauzu tchyně.
— A kolik vám pomohl váš syn? — skutečně ji to zajímalo, kolik peněz Jan matce dal.
— Nevykrucuj se, — odsekla podrážděně Renata. — Víš přece, že teprve rozjel svůj podnik, musí se postavit na nohy. Zato ty, drahá dámo, už jsi finančně zajištěná a můžeš si dovolit být sponzorkou.
V ten moment si Kateřina uvědomila, že se nic nezměnilo a nezmění. Odvrátila se od tchyně a podívala se do podivně naštvaných očí svého muže. I on, stejně jako Renata, čekal na její odpověď — a samozřejmě kladnou.
„Kdo jsi vlastně pro mě?“ — pomyslela si nevědomky paní domu.
Dopila pomalu čaj, položila sklenku na stůl a s lehkým úsměvem oslovila tchyni:
— Zítra k vám přijedu, jestli vám to nevadí, tak kolem šesté večer, a přivezu vám jedinečný dárek.
Po těch slovech se Renatě rozzářila tvář úsměvem. Kateřina se podívala na manžela — už se na ni nedíval podrážděně, ale téměř něžně.
Za deset minut tchyně odešla.
* * *
Druhý den Jan hned po obědě odjel, pravděpodobně za matkou čekat na dárek od své ženy. Kateřina, jak slíbila, dorazila do jejího domu v šest hodin večer. Přišla s ní i stěhovák a donesl dvě velké krabice ozdobně zabalené a převázané růžovou stuhou.
— Co to je? — zajímala se Renata.
— Můj dárek pro vás, — odpověděla klidně Kateřina.
Jan znejistěl a zajímalo ho, co žena pro jeho matku připravila. Už chtěl sám otevřít první krabici, ale Renata ho předešla. Těžce rozvázala velkou mašli, pak začala trhat obal, a nakonec vzala kuchyňský nůž a přeřízla lepicí pásku. Když krabici otevřela, ztuhla.
— Co to je? — asi se ptala sama sebe, ale Kateřina se rozhodla jí pomoct.
— To jsou věci vašeho syna.
— Proč jsou tady? — zeptala se naivně Renata.
— Je to ten nejcennější dárek, jaký vám mohu dát. Vracím vám vašeho syna, svého manžela.
Z Janovy tváře zmizel úsměv, znovu se podíval do krabice a pak na svou ženu.
— Tolikrát jsi mluvil o svém podnikání, ale nic jsi neudělal. Měl jsi čas a peníze, ale všechno jsi promrhal. Prosila jsem tě, abys krotíl své nároky na mou finanční podporu, ale neposlechl jsi. Prosila jsem tě mockrát, abys promluvil se svou matkou, ať po mně nežádá peníze — a místo toho se to jen zhoršilo. Takže, milý můj, — Kateřina se smutně usmála, — vracím tě jako drahocennost tvojí matce.
— A co tím chceš říct? — hlas Renaty se zachvěl vztekem.
— Podávám žádost o rozvod.
— Co prosím? — zeptal se Jan.
— Nemám vůči tobě žádné finanční nároky.
— Jestli se rozvedeš, — ozvala se Renata, — tak ti vysoudí půlku podniku, — mínila svého syna.
— To si taky myslíš? — zeptala se Kateřina Jana.
— To by bylo spravedlivé, — přitakal své matce.
— Škoda, že jste se tak rozhodli, — teď byl v Kateřinině hlasu chlad.
Více už neřekla, otočila se a mlčky odešla.
* * *
Rozvodové řízení nebylo jednoduché. Jan se nejprve snažil konflikt urovnat, ale Kateřina trvala na rozchodu. Jan pak podal finanční žalobu na ženu, ale nic neprokázal — odešel s prázdnou. Zato Kateřina dokázala, že auto, kterým Jan jezdil, bylo pořízeno během jejich manželství. Jan měl tedy dvě možnosti — vyplatit Kateřině polovinu hodnoty auta, nebo ho prodat.
Jenže Jan se auta vzdát nechtěl, a tak navrhl výměnou za podíl pozemek, který koupil ještě před svatbou. Kateřina souhlasila, a už za měsíc ho výhodně prodala — téměř za dvojnásobek hodnoty auta.
Když se to dozvěděla Renata, vyčetla to synovi:
— Máváním pěstí po bitvě nic nezměníš, — řekla mu.
A o něco později Jan naboural své milované auto. Pojišťovna mu odmítla vyplatit pojistku, protože mu v krvi našli alkohol. O měsíc později zavřel i svou novou firmu.
* * *
Kateřina byla volná. Často se setkávala se svou sestrou Terezou a kamarádkou Monikou, které naznačovaly:
— Měla by sis najít nového muže.
Po tom, co zažila s Janem, se mužů obávala a rozhodla se chvíli žít sama pro sebe — a dál se uvidí, pokud se samozřejmě zamiluje.
Autor: Miroslav Novák ©