„Za kým jdeš, chlapče?“ zeptala se babička sedící u vchodu starého domu, která tam působila jako recepční. Důkladně si ho měřila pohledem, oči jí sklouzly na velkou kytici v jeho ruce.
„Za Kateřinou, nevíte, v kterém bytě bydlí?“
„Kateřina?!“ Babiččin pohled se změnil – zájem se proměnil v odsouzení. „Řekni jí, že si na ni stěžuje celý barák! Nedá se tu žít!“
Martin se na starou paní podivil a usoudil, že trpí stařeckou demencí.
„Jistě, vyřídím, děkuju,“ zamumlal a bez dalších řečí vyrazil hledat byt své milé. „No jo, typická bába… Není divu, že je internet plný vtípků o babkách na lavičkách. Samé stereotypy…“ pomyslel si.
Kateřina a Martin se seznámili přes internet. Dlouho si intenzivně psali a nakonec se rozhodli setkat.
Jakmile Martin uviděl Kateřinu naživo, okamžitě mu bylo jasné, že by mezi nimi mohlo něco vzniknout. Byla velice krásná a výrazná – takové dívky vždycky přitahují pozornost.
Po rozhovoru v kavárně nebyl mladík ani trochu zklamaný. Dívka byla stejně milá jako během celé jejich dvouměsíční konverzace online.
Zdálo se, že i Kateřině se Martin líbí – celou dobu z něj nespustila oči a smála se každému jeho vtípku. Po krátké schůzce se rozhodli, že v kontaktu budou pokračovat. Dohodli se na dalším setkání.
Martin byl čím dál pevněji přesvědčen, že Kateřina je pro něj dokonalá. Vysoká, štíhlá a krásná dívka v něm vzbuzovala silné emoce. Připadala mu až tak perfektní, že měl skoro dojem, že má halucinace štěstí.
Po měsíci romantických schůzek a procházek pozval Martin dívku k sobě domů.
„Jak dlouho už bydlíš sám?“ zeptala se Kateřina, když společně kráčeli k jeho bytu.
„Už čtvrtý rok. Ten byt jsem zdědil po babičce. Když zemřela, rodiče mi pomohli s rekonstrukcí a já se rovnou nastěhoval. A ty? Ty taky bydlíš sama, že?“
„Jo, ale byt mi koupil táta. On a máma jsou už dávno rozvedení. Otec se moc nepodílel na mé výchově a tímhle to asi chtěl nějak vykompenzovat. Teď žije máma v jiném městě a já jsem svá.“
„To je taky fajn,“ pousmál se Martin. „V dnešní době stojí byty nesmyslné peníze. Je hezké, když se rodiče starají o budoucnost svých dětí.“
„Souhlasím,“ usmála se Kateřina a pohrávala si pohledem s jeho očima. Celým svým chováním dávala najevo, že se jí Martin líbí.
Po společně strávené noci se mladý pár rozhodl, že spolu chce chodit. Začali se scházet po večerech a o víkendech, chodili do kina a kaváren. S každým dalším dnem byla Kateřina Martinovi bližší a bližší.