— Samozřejmě, pojď dál, — Kateřina otevřela dveře dokořán a pustila Martina do bytu. Ale jakmile byl uvnitř, okamžitě ucítil nepříjemný zápach. A po několika vteřinách úplně ztuhl při pohledu, který se mu naskytl.
Celá předsíň byla zavalená odpadky. Na podlaze ležely věci, boty, jednorázové náčiní, nádobí, plyšové hračky, obaly a další harampádí, které by spíš patřilo na skládku než do bytu Kateřiny.
— No tak pojď, — nevšímavá ke zmatení mladíka ho mávnutím ruky vedla dál a zmizela v kuchyni. Aby mohl Martin projít, musel přes odpadky doslova přeskakovat. Štítil se chodit v ponožkách po tak špinavém místě a nerozhodl se zout boty.
— Hned postavím konvici, — zazněl klidný a dokonce mírně veselý hlas Kateřiny zpoza rohu.
Martin dorazil do kuchyně a tam ho čekal ještě větší šok. Celá kuchyňská linka, mikrovlnka, lednička i sporák byly pokryté tukem a nějakou černotou. Špinavé nádobí, které se nemylo měsíce, bylo navršeno na stolech i v dřezu.
Náhodou padl Martinův pohled na okno. Visela na něm mucholapka pokrytá hromadou komárů a mušek.
— Bydlí tu s tebou ještě někdo?
— Já tu bydlím. A co má být?
— No… Máš tu nějak… hodně věcí, — pokusil se Martin najít vhodná slova.
— Ó, víš… Nemám tu zrovna čisto. Jsem doma tak málo, že na to nemám čas, — snažila se situaci objasnit Kateřina. Ale Martinovi to nijak neulevilo. Naopak, byl ještě víc zděšený. Jeho milovaná a tak krásná dívka stála u zamaštěného sporáku a pokoušela se nalít čaj do špinavých hrnků. Ten pohled mu úplně rozhodil představu o ní. Nechtěl věřit tomu, co vidí, a zoufale se snažil Kateřinu omluvit.
— Najdi si místo, kde se dá sednout, — kývla ke stolu, který byl rovněž pokryt odpadky.
— Em… Možná radši ne. Moc hladový nejsem, — vysoukal ze sebe Martin. Nechtěl Kateřinu urazit, ale zároveň nedokázal předstírat, že je všechno v pořádku.
— Jak to myslíš, radši ne? — usmála se a pak přešla ke židli, popadla ji za opěradlo a shodila z ní všechny věci na podlahu. — No, tak si sedni. Hned najdu nějaké sušenky a dáme si čaj.
Šokovaný Martin poslušně usedl na špinavou židli a tiše sledoval svoji milou. Ta pobíhala po kuchyni a snažila se najít něco k snědku.
— Ó, tady jsou dobroty! — zvolala náhle Kateřina a vytáhla pomačkanou krabici ze zásuvky. Ale sotva ji postavila na stůl, z otevřeného balíčku vyběhl šváb.
— Ježiš! — Martin s tímto vývojem vůbec nepočítal. Vyskočil na nohy a začal couvat ke dveřím. Odjakživa měl panickou hrůzu z hmyzu.