Stěhováci se nerozpakovali starý gauč rozebrat – stejně šel na vyhození. Máchali sekyrou a páčidlem. Bočnice už stály opřené o zeď. Pustili se do zadní stěny. A vtom něco cinklo a zakutálelo se po podlaze. Něco malého a lesklého se vykutálelo zpod pohovky rovnou k Janovým nohám. Sehnul se a zvedl ze země malou zlatou náušnici s drobným bílým kamínkem.
Skromná a prostá ozdoba.
Nebyla pochyb – byla to ona. Jan si ji se zájmem prohlížel, držel ji v dlani a srdce mu hlučně bilo v hrudi. A vír vzpomínek ho vtáhl zpátky do minulosti…
***
Jan vyrůstal v obyčejné rodině. Maminka pracovala jako učitelka v mateřské školce a otec řídil autobusy.
„Uč se, Jane, dobře, vystuduj vysokou. Budeš vydělávat hodně peněz, třeba si pak jednou otevřeš i vlastní podnik. Dotáhneš to daleko, budeš něco znamenat – ne jako my,“ říkával otec.
„Správně, vzdělání je potřeba, ale bez startovního kapitálu si žádný podnik neotevřeš. A kde bychom na to vzali? Musíš si vzít dívku z bohaté rodiny a všechno se ti pak otevře. My jsme s otcem neměli nic – ani peníze, ani bohaté příbuzné, ani vzdělání. Všechno jsme si vydřeli vlastníma rukama.“
„Ale prosím tě, mamko. Copak jsme žili špatně? Podívej, jakého máme syna,“ namítl otec.
„Vždyť právě o tom mluvím. Musí si vybudovat vzdělání a výhodně se oženit. Děvčat je všude dost, ale ať si nevybere jen tak ledajakou, ať vybírá rozvážně. Láska je pěkná věc, ale musí přemýšlet o budoucnosti,“ nedala se matka.
Jan pozorně naslouchal rodičovským radám a mlčel.
Příroda ho obdařila krásou. Dívky o něj projevovaly zájem už od školních let. Snadno byl přijat na vysokou školu a zamiloval se do Zuzany – nejkrásnější dívky v ročníku, blondýnky s vizáží modelky. Na přednáškách si vždy sedal vedle ní. Byli spolu dokonalý pár, jako by je pro sebe stvořili.
Jana vůbec nezajímalo, kdo jsou její rodiče. Vždyť žít chtěl se Zuzanou, ne s nimi. Ale rodiče ho nezklamali – maminka byla oční lékařka. Práce čistá, bez špíny a krve. Otec měl nábytkovou firmu.
Spousta kluků slintala po Zuzaně, ale ona si vybrala Jana. Ze začátku bylo všechno skvělé, ale když se jejich vztah prohloubil, začala Zuzana určovat pravidla. Kritizovala, jak se Jan obléká, a nutila ho nosit značkové módní oblečení. Jenže Jan na takové věci neměl peníze. Začala mu oblečení kupovat sama. Ale Jan byl příliš hrdý na to, aby přijímal tak drahé dárky. Vedlo to ke sporům.
„Stydíš se za mě?“ ptal se Jan.
„Ne, samozřejmě že ne. Ale lidi dávají na první dojem. Mám peníze a chci, můžu ti koupit pěkné oblečení,“ přemlouvala ho Zuzana.
„Ne! Tím mě ponižuješ. Navíc ty peníze nejsou tvoje, ale tvého otce.“
„A jaký je v tom rozdíl?“
Ale Jan měl zásady. A Zuzana musela ustoupit, aby o něj nepřišla.
Že se jejich syn zamiloval, pochopili rodiče už dávno a prosili ho, aby je s dívkou seznámil. Maminka k té příležitosti připravila chutný oběd a slavnostně prostřela. V obyčejných rodinách se stoluje prostě, bez příborových nožů.
Zuzana Janovi pošeptala, ať jí donese nůž. Jenže žádných speciálních nožů na stůl v Janově rodině nikdy neměli. Musela se tedy spokojit s obyčejným kuchyňským nožem. Otec s matkou sledovali, jak si s ním Zuzana počíná, a vyměňovali si pohledy. Jan pocítil ostrý rozdíl mezi Zuzanou a svou rodinou. Za rodiče se nestyděl. Styděl se za sebe.
„Je, synu, samozřejmě krásná a vychovaná. Ale těžké to s ní budeš mít. Není z našeho těsta. Marně jsem ti radila,“ povzdechla si maminka, když Zuzana odešla.