„Mami, co mají společného tvoje rady s tím, že jsem se zamiloval do Zuzany, a ne do jejích rodičů? Ona se ti nelíbila?“
„Ale no tak. Je hezká, ale čepici má úplně mimo,“ odpověděla máma se smíchem.
„Já ti říkal, ať se nepleteš. Ať se rozhodne sám, on s ní bude žít,“ prohlásil otec.
Máma jen mávla rukou.
A Jan se několik dní učil zacházet s nožem, aby se neshodil. Vždyť měl také poznat rodiče Zuzany.
Ti se ukázali jako vzdělaní lidé, ale nepovyšovali se. Přijali hosta zdrženlivě. Maminka vypadala jako starší sestra Zuzany. Zato otec vůbec nepřipomínal byznysmena a s nožem se ani nenamáhal. Zato Janovo trénování nepřišlo nazmar, a Zuzanu to zjevně potěšilo – odměnila ho spokojeným úsměvem.
„Líbil ses mým rodičům. Táta vždycky říkal, že nejlepší manželé jsou z obyčejných kluků. Jste si v něčem podobní. A s kariérou ti určitě pomůže.“
Zuzana začala stále víc mluvit o svatbě, o restauraci, kde se bude konat hostina, o svatební cestě. Ujišťovala ho, ať se nebojí, že se o všechno postará otec. Jana to začalo tížit. Nechtěl žít z peněz Zuzaniných rodičů. Ještě nepracoval a nemohl jí nabídnout život, na jaký byla zvyklá. Stejně jako jeho rodiče, i on byl zvyklý postarat se sám o sebe.
„Správně, synku. Neprodávej se za misku čočkové kaše,“ povzbuzoval ho táta.
„Ještě ses neoženil a už běháš pod patou svojí Zuzany,“ přisazovali si Janovi kamarádi.
Nevadilo mu to, odsekával vtipem, ale zamyslel se. Pak se ale uklidnil. Čekal ho poslední ročník vysoké školy. A Zuzaně zatím žádné oficiální nabídky neudělal. Bylo na svatbu přece jen brzy. Zas jednou rozhodla za něj. Ale všechno se přece může změnit.
Po letních zkouškách Zuzana odjela s rodiči do Španělska. Ukázalo se, že tam mají vlastní dům.
Jakmile Zuzana odjela, Jan cítil vůni svobody a konečně začal trávit čas s přáteli. V jednom z klubů pak potkal Annu. Nebyla nijak zvlášť krásná, i když působila mile. Zatímco ostatní kopírovali rytmus hudby jako maňásci, ona tančila přirozeně, plynule a s grácií.
Náhle zvedla ruce a nadzvedla záplavu kudrnatých vlasů, čímž odhalila štíhlý krk. Několikrát elegantně zakývala boky, pak ruce spustila a vlasy jí jako vodopád spadly na ramena. Jan z ní nemohl spustit oči.
Zuzana tančila taky krásně, ale ukazovala se, tancovala pro efekt. Zato Anna tančila pro sebe, čistě z radosti.
Jan sledoval, ke kterému stolku si sedla. Pak k ní přišel a pozval ji na tanec. Tak se seznámili. Dívka přijela do Třebíče navštívit kamarádku, taky studovala poslední ročník na vysoké.
„Anna? To je jako zkratka z azbuky?“ zavtipkoval Jan.
„Podle začátečních písmen jmen rodičů – Jakub a Iveta,“ odpověděla s úsměvem.
„Tančíš skvěle. Nechceš se projít? Tady je horko a rámus,“ navrhl Jan.
„Jsem s kamarádkami,“ odpověděla Anna.
„Doprovodím tě později.“
Procházeli se večerní Třebíčí, dlouho sledovali, jak se zvedají mosty.
„A jak se teď dostanu domů? Jsem přece na druhé straně!“ uvědomila si najednou Anna.
„Zavolej kamarádkám, ať se nebojí. Moje babička bydlí hned tady za rohem. Momentálně odjela ke známé, takže byt je prázdný. Můžu tě tam nechat samotnou. A nebo tam zůstanu s tebou. Pokusím se držet na uzdě,“ dodal Jan s úsměvem.
Seděli v kuchyni, popíjeli čaj s bábovkami a povídali si. Bylo to lehké, jako by se znali odjakživa. Na spaní připravil Jan Anně velký pokoj s rozkládacím gaučem, sám si lehl v babiččině ložnici. Jenže při pomyšlení, že Anna spí jen za stěnou, nemohl Jan usnout. Převaloval se, postel pod ním vrzala.