Kateřina se po prvním rozvodu dlouho vzpamatovávala. První manžel, tyran a despota, svou oběť rozhodně nehodlal pustit. Žena s malou dcerou od něj musela utéct. Pomohl jí starší bratr – díky jeho protekci Kateřinu přijali do práce a Jan jí zajistil i bydlení:
„Mám jeden pokoj, má sedmnáct metrů čtverečních. Je kompletně zrekonstruovaný, je tam umyvadlo a sprchový kout, nový nábytek. Dělal jsem si ho pro sebe. Vezmi si klíče a bydli tam, jak dlouho chceš. Jestli se budeš cítit líp, klidně ti ten pokoj daruju.“
Kateřina byla bratrovi vděčná. Jan vyřešil i situaci s jejím bývalým mužem – švagrovi vysvětlil, že Kateřina není bez ochrany:
„Ještě jednou se dozvím, že moji sestře děláš ze života peklo, a zařídím ti, Matěji, takovou veselou jízdu! Zapomněl jsi snad, kde dělám? Rád ti zajistím výlet do nějaké basy. Kdybych jen věděl dřív, jak s ní zacházíš, tak bych zasáhl hned!“
Matěj, jako všichni domácí „panovníčci“, byl ve skutečnosti dost zbabělý, a tak po rozhovoru s jejím bratrem dal Kateřině pokoj. Téměř rok a půl se Kateřina držela od mužů stranou, i když nápadníků rozhodně neměla málo.
Petr si přízeň Kateřiny získával dlouho, musel opravdu vyvinout úsilí, aby si získal její důvěru.
Kateřina Petra rok pečlivě pozorovala, nejvíc ji zaujal jeho postoj k její dceři z prvního manželství. S Lenkou si Petr okamžitě porozuměl a dívka si ho oblíbila. Nejprve jen zkoušeli společné soužití, ale později svůj vztah oficiálně stvrdili a Kateřina se i s dcerou k Petrovi přestěhovala.
Muž měl vlastní dvoupokojový byt. Se svou matkou Dagmar Kateřinu seznámil až po svatbě – a hned jí bylo jasné, proč. Dagmar se před snachou nijak nekrotila a okamžitě začala synovi vyčítat:
„Petře, vždyť ty jsi výhodná partie, každá by tě chtěla! Proč sis bral ženskou s děckem? Co je to za rozmar — vychovávat cizí děti? Promiň, ale s tvým výběrem nesouhlasím. Nelíbí se mi!“
Kateřinu to zarmoutilo a Petr se ihned postavil na stranu své milované:
„Hele, mami, ona se ti líbit nemusí, nežiješ s ní přece ty. Já Kateřinu miluju a s Lenkou máme skvělý vztah. Jestli ti moje rodina nevyhovuje, asi bude lepší, když se nebudeme vídat! Mami, jsem dospělý a tvoje rady fakt nepotřebuju.“
Dagmar ihned zmlkla. Její syn vždy dovedl hájit svůj názor a hádka s Petrem se jí rozhodně nehodila – byla na něm plně závislá. Musela se s tím smířit. V přítomnosti Petra se ke Kateřině chovala přehnaně zdvořile, ale jakmile byly samy, nebrala si servítky:
„Jestli si, milá zlatá, myslíš, že s tebou můj syn vydrží celý život, tak se hluboce pleteš! Petr je lehkovážný, nevydrží s jednou ženskou dlouho. Rychle tě začne nudit. Myslíš, že jsi první? Před tebou měl tři soužití a každé trvalo sotva tři roky! Tak si užívej, dokud můžeš. Brzy si budeš balit kufry a vypadneš z tohohle bytu!“
Kateřina se snažila slov své tchyně nevšímat, myslela si, že ji Dagmar jen chtěla schválně ranit. Petr na ni působil jako spolehlivý muž – dokonce začal trvat na tom, aby mu Lenka říkala tati.
„Bylo by mi to moc milé,“ řekl Kateřině Petr, „tvoje dcerka je báječná! Nevadí mi, když mě bude považovat za svého tátu.“
Kateřina měla slzy na krajíčku — nikdy se necítila tak šťastná!
***
Rok po svatbě zjistila Kateřina, že je těhotná. Petra ta zpráva nesmírně potěšila – manželce koupil prsten s diamantem. Dagmar ale novinka, že se brzy stane babičkou, nečekaně rozlítila:
„Co, chtěla sis mýho syna k sobě připoutat těhotenstvím? A já si o tobě myslela, že jsi jen prostá vesnická holka – a ona ses z tebe vyklubala vypočítavá dravá mrcha.“