Fuj, ty drzá harpyje! Na nic se nespoléhej, byt mého syna ti rozhodně nepřipadne. Co sis myslela? Přitáhla jsi z vesnice do velkého města a že se z tebe hned stane paní na výsostech? Já tě odhalím! Synovi ukážu, jaká doopravdy jsi!
Kateřina si od tchyně musela vyslechnout mnoho ošklivostí. Dagmar se velmi snažila, aby Petra od jeho manželky odloučila. Dokonce párkrát připravila „náhody“, které byly spíš pastmi. Jednou přišla na návštěvu k synovi a hned od dveří zahlásila, že se chce s Kateřinou usmířit. V té době už byla Kateřina ve čtvrtém měsíci těhotenství.
— Pojď, zlatíčko, do kuchyně — zapředla s falešným úsměvem Dagmar —, upekla jsem houbový koláč! Prostřeme stůl a pozveme i Lenku s Petrem.
Kateřina poslušně zamířila do kuchyně. Dagmar rozepnula tašku a začala vytahovat plastové krabičky. Něco vykládala, Kateřina přikyvovala. Náhle tchyně požádala:
— Kateřino, prosím tě, podej mi z horní police velký talíř. Ano, tamhle. V té skříňce.
Kateřina už sáhla ke dvířkům, když ji Dagmar zarazila:
— Jejej, ty chceš lézt na židli? Ne, to zvládnu sama! Zatím vytáhni zeleninu z lednice a udělej rychle salátek.
Dagmar obratně vylezla na taburet. Kateřina se otočila k ledničce a otevřela ji. Prudký úder ji vyděsil — otočila se, a uviděla Dagmar ležící na zemi, držící se za hlavu.
— Synku! Peťánku! Petře, honem sem!
Petr doběhl. Dagmar hned po jeho příchodu ukázala prstem na Kateřinu:
— Ona mě shodila ze stoličky! Přišla a strčila do mě! Udeřila jsem se hlavou, synku!
Kateřina zůstala stát u ledničky s rajčetem v jedné ruce a svazkem jarní cibulky v druhé.
— Jen se na ni podívej! Co to provádí? Vždyť mě chtěla snad zabít! A co kdyby ta stolička byla vyšší?!
Petr se rozhlédl a okamžitě pochopil situaci. Pomohl matce vstát a pak nečekaně přísně řekl:
— Mami, přestaň už s tím divadlem! Myslíš si snad, že tomu uvěřím? Mami, proč ti nedá pokoj můj život, co ti na Kateřině vadí? Prosím tě, přestaň jí škodit, vždyť už jsme o tom spolu tolikrát mluvili.
Dagmar jako by rázem zapomněla na bolest, popadla tašku a svižně zamířila ke dveřím. Petr ji už nedoprovázel. Kateřina, která se konečně vzpamatovala, se svého muže zeptala:
— Petře, co to mělo znamenat?
— Nevšímej si toho. Máma zase vyvádí. Je s ní těžká řeč, pořád si mele to své!
***
Manželům se narodil zdravý chlapeček. Synka Petr pojmenoval Jakub, po svém otci. Po jeho narození se Dagmar zklidnila, zřejmě se smířila s tím, že Petra od jeho ženy už neodvede. Kateřina byla doopravdy šťastná: po jejím boku stál opravdový muž, zodpovědný, starostlivý a hlavně milující. Dva roky uběhly jako voda. Kateřina už byla z mateřské unavená, a tak začala mluvit o návratu do práce.
— Petře, co kdybychom dali Jakubka do školky? V práci mě čekají.
Nejdřív byl Petr proti:
— Kaťo, co to povídáš! Vždyť mu ještě nejsou tři roky, kdo by ho vzal? A co teprve, jak zvládne být sám mezi cizími? To je pro malé dítě hrozný šok! Doteď byla pořád s ním jen máma, teď by ho najednou hlídaly cizí ženské!
— Petře, najdeme školku, kde berou děti už od dvou let. Změna prostředí mu jen prospěje, mezi dětmi se bude učit mluvit a rychleji se zařadí do kolektivu. Vždyť já už skoro tři roky sedím doma – chci být také užitečná!
Kateřina manžela nakonec přemluvila a Petr souhlasil. Malého Jakuba dali do soukromé školky a Kateřina nastoupila zpět do práce.
Trable v manželství začaly, když Jakubkovi bylo tři. Kateřina si všimla, že se Petr mění — a rozhodně ne k lepšímu.