Muž, který byl schopný zabít mého otce jen proto, aby se dostal k mému dědictví.
A dokonce ani nebyl právoplatně můj manžel — protože jeho zákonná žena stále existovala a on s ní nikdy neukončil manželství.
Tu noc jsem nezamhouřila oči. Seděla jsem u okna, sledovala, jak tma pomalu ustupuje šedivému ránu, a v hlavě si skládala jednotlivé střípky dohromady. Přemýšlela jsem, propočítávala, připravovala se na další krok.
Přesně v sedm jsem vytočila číslo z neznámé zprávy. Ozval se starší muž s klidným, pevným hlasem. Představil se jako otcův osobní advokát. Bez zbytečných okolků mi začal vysvětlovat všechno, co se mělo stát.
Otec si najal soukromého detektiva. Už nějakou dobu měl podezření. Shromáždil důkazy o tom, že Marek Moravec je ženatý. E‑maily, textové zprávy, výpisy z účtů, převody peněz.
A pak to nejhorší.
Existoval záznam o platbě za látku — za přípravek, který při správném dávkování vyvolá infarkt a zanechá minimum stop.
„Váš otec mi zanechal přesné pokyny,“ pokračoval právník. „Pokud by zemřel dřív, než stihne změnit závěť, měl jsem vás kontaktovat až po svatbě. Byl přesvědčený, že vás Marek dotlačí k sňatku kvůli majetku. A chtěl ho chytit do vlastní pasti.“
Po zádech mi přeběhl mráz.
Otec mě chránil i po smrti.
V závěti se totiž skrývala doložka, o níž nikdo kromě něj a právníka nevěděl. Pokud by se prokázalo, že manželství vzniklo podvodem nebo že můj muž spáchal trestný čin proti naší rodině, celé dědické řízení by se automaticky zrušilo a veškerý majetek by připadl zpět mně.
„Důkazy už má policie,“ dodal tiše. „Čekáme jen na vaše svědectví.“
Hovor skončil. Zhluboka jsem se nadechla a snažila se uklidnit třesoucí ruce.
V tu chvíli se Marek Moravec pohnul. Otevřel oči a z postele se na mě podíval s tím svým sebevědomým, svůdným úsměvem, kterým si mě kdysi získal.
Teď jsem v něm ale viděla jen prázdnotu.
„Vyspala ses dobře?“ utrousil posměšně.
Beze slova jsem vstala, svlékla svatební šaty a oblékla si džíny a obyčejné tričko z kufru.
„Co to děláš?“ zamračil se.
„Odcházím,“ odpověděla jsem klidně, aniž bych k němu zvedla oči.
„To nemůžeš. Jsme manželé.“
Pomalu jsem se k němu otočila.
„Ne, nejsme. Tvoje žena je pořád někdo jiný. Tenhle sňatek je neplatný. A ty to víš.“
V obličeji mu zrudla krev.
„Jak jsi na to—“
„Vím všechno,“ přerušila jsem ho ledovým tónem. „O tvé ženě. O plánu. O tom, že jsi zabil mého otce. Vzal sis mě jen kvůli penězům.“
Vyskočil na nohy.