„Dobře, tak musíme vymyslet, co přineseme, a odevzdat peníze na společný stůl,“ souhlasila Jana.
„Spočítali jsme, že tři tisíce korun na osobu budou úplně dostačující, když přihlédneme k tomu, že si každý něco přinese navíc,“ vysvětlovala Marie. „My všechno sami nakoupíme, připravíme a vy přijdete jen na oslavu, kde už bude všechno hotové.“
Jana dala sousedce šest tisíc korun, rozhodla se přinést jednoduché rolky ze šunky. Manželé se začali na oslavu těšit, byli zvědaví, jak vše proběhne, vzhledem k tomu, že jde o velkou společnost. Martin se dokonce nabídl, že připraví zábavnou část programu, a našel soutěže s drobnými dárky, legrační přípitky a veselé historky.
„Opravdu se ti chce se s tím vším zdržovat?“ nechápala Jana. „Sousedé se nabídli, že to zorganizují, tak ať to udělají sami.“
„Oni mají na starost jídlo, my zábavu – aspoň bude všem veselo a zajímavě,“ odpověděl Martin, nadšený nápadem.
V poslední den roku se manželé vydali na návštěvu v báječné náladě a plní očekávání. Oblekli se slavnostně, vzali své šunkové rolky a připravený zábavný program s tím, že si večer náležitě užijí.
„Co dům dal, tím vás vítáme, pojďte ke stolu,“ zvala hrdě hostitelka.
Sousedé se chaoticky usazovali kolem velkého, ale téměř prázdného stolu, netrpělivě čekajíce na pohoštění, protože většina z nich celý den téměř nic nejedla.
„Možná bude Marie nosit jídlo postupně, aby bylo všechno teplé,“ rozhlížel se Martin po skromném stole.
„Nevím, možná je tohle všechno, čím nás chtějí pohostit,“ šeptla mu zpět Jana.
Ostatní hosté také působili rozpačitě a očividně nevěděli, jak se správně zachovat. Na stole byla mísa s vařenými bramborami, pár druhů zavařenin, vinaigrette salát a sledě. Uprostřed toho aranžmá byla schovaná malá miska se salámem, zjevně nakrájeným přesně podle počtu přítomných hostů.