Petr se vrátil z další zakázky dřív než obvykle a zarazil se – v předsíni stály pánské tenisky čtyřiačtyřicítky. Na věšáku visela sportovní bunda.
Co to má znamenat?! Jana si snad přivedla milence?! Petrovi vzplály oči, zalité krví, a rozběhl se do bytu se zaťatými pěstmi.
V kuchyni stál vysoký mladý blonďák v montérkách a něco kouzlil u dvířek skříňky – té, kterou ho Jana včera prosila opravit.
– Kdo jsi? – vyjel na něj Petr výhružně.
– Lukáš, – otočil se mladík na jeho hlas. – Firma „Šťastná manželka“, jsem manžel na hodinu… Objednala si mě vaše paní, Jana…
Petr si oddechl. No jo! Vždyť on sám Janě doporučil, aby se obrátila na jednu z těchhle firem! Mohl mu to docvaknout.
Jen pokýval hlavou a zamířil do obýváku, kde Jana znuděně listovala kanály na Smart TV. Když uviděla manžela, rozzářila se:
– Našla jsem alternativu! Lukáš je moc milý, opravil mi už kohoutek v koupelně, seřídil pračku a naladil nové kanály na televizi! Teď montuje tu skříňku!
– Jo, viděl jsem, – zabručel Petr a odkráčel do ložnice ke své milované herní mašině.
Zrovna teď totiž začínala online bitva tankistů, a tu si rozhodně nemohl nechat ujít.
Navenek působilo manželství Jany a Petra idylicky – Petr pracoval jako skromný montér oken a Jana byla úspěšná podnikatelka.
Jenže Petr měl jednu zásadní vadu: zatímco byl v zaměstnání vzorný a spolehlivý, doma se choval jako jeho opak. Všechny domácí práce zůstávaly výhradně na Janě, bez sebemenší pomoci od manžela. A občas to dospělo až do naprostého absurdna!
Vezměme třeba epizodu se skříní v obýváku – Jana ji potřebovala posunout o metr doprava. Bezradně pohlédla na skříň, pak na manžela. Ten zrovna dychtivě hltal fotbalové novinky na mobilu a sem tam k nim něco hlasitě komentoval.
– Pomůžeš mi se skříní? Bez mužské síly to fakt nepůjde! – obrátila se na Petra.
Ten předstíral, že ji neslyší. Když prosbu zopakovala, konečně ji zaregistroval – zvedl hlavu a zcela vážně pronesl:
– Jani, dělej si to sama! Jsi přece fitnesska, máš permanentku do nejluxusnějšího gymu ve městě! Tak dokaž, že tam ty trenéry neživíš zbytečně! Můžeme to brát jako cvik na záda a stehna! A já si zatím prohlídnu tvoje sportovní pokroky. Dneska jsem tahal celé dopoledne izolační skla do pátého patra bez výtahu, záda mi hoří jako čert!
Jana nemohla uvěřit vlastním uším… Tohle má říct člověk, který ji miluje? To musí být vtip, ne?! Ale podle Petrova kamenného výrazu bylo jasné, že ani v nejmenším nežertuje.
Jana se s ním nepřela, jen mávla rukou, zapřela se nohama do podlahy a jako pravý cirkusový silák posunula těžkou skříň na kýžené místo. Po celou tu dobu ji její muž mlčky sledoval a pobaveně se uculoval.