Celý večer se Jana tvářila zkroušeně bolestí v zádech – přece jen jsou skříně vynalezeny od toho, aby je stěhovali muži, ne jejich polovičky!
Petr se však tvářil, jako by se nic nedělo, cpal se dušeným masem jako za tři a spílal politikům, jak mizerně se chovají k obyčejným makáčům.
To byla jeho specialita – nadávat na vládu během večeře, jeho takzvaný „trik“.
Jana ho denně prosila o leckterou domácí „laskavost“:
– Petře, odešla nám zásuvka! Petře, dole u vany se něco ucpalo! Nemohl bys mi nastavit předplatné v online kině? Můžeš seřídit nožičky u pračky? Bez klíče to vůbec nejde!
– Jani, dej pokoj, jo? Zavolej firmu, co posílá „manžela na hodinu“, přijde vyškolenej chlapík a všechno spraví! Snad nevyděláváme málo, ne?
Vyškolený chlapík, navíc dost sympatický, se skutečně objevil – a změnil Petrovi život k nepoznání.
Během jedné večeře byl Petr nemile překvapen: jedno z míst u stolu zabíral nikdo jiný než… Lukáš! Kluk vyměnil montérky za mikinu a džíny a s chutí se ládoval Janinými vyhlášenými holubky.
– Lukáši, přidáš si? – optala se ochotně žena, když si všimla, že talíř „manžela na hodinu“ už zel prázdnotou.
Ten jí talíř bez váhání podal.
– Lukáši, neměl bys už jít domů? – zavrčel Petr zlostně. – Najez se a mazni.
– Já… – začal kluk.
Ale Jana ho předběhla:
– Nikam nejde! Máme doma kupu chlapácké práce! Všechno se to tu za ta léta nastřádalo! Usteelu mu v hostinském pokoji! – obdarovala manžela zářivým úsměvem. – Máme s jeho firmou smlouvu na dobu neurčitou – dle vykonané práce!
Petr chtěl pronést nějakou jedovatost, ale zaskočil mu holubek a vyrazil od stolu. Zbytek noci strávil u počítače, kde nemilosrdně kosil esesáky třetí říše – všichni měli podezřele známý, přívětivý obličej Lukáše…
Ráno do sebe Petr v rychlosti kopnul kafe a vyrazil do práce, naštvaný jako zasmušilý ovčák.
Večer ho doma čekala nová scéna – Jana a Lukáš seděli u šicího stroje a něco šili. On umí i šít? Jako Jaroslav?! Ukázalo se, že tenhle muž na hodinu zvládne nejen obentlovat švy, ale zná dokonce i užitečné tipy na údržbu stroje…
Petr spolkl ponížení a zamířil do kuchyně na večeři. Kuře mu nelezlo do krku, salát byl bez chuti a šťáva moc kyselá – a celkově měl Petr divný pocit, jako by mu jeho manželka nasazovala parohy.
Vyskočil a vrazil do obýváku, kde žena s hostem spolu vesele smáli.
– Jak dlouho se tu tenhle „náhradní manžel“ ještě zdrží? – zavrčel Petr. – Jani, nepřijde ti, že se jeho služební pobyt tak nějak protahuje?
– Petře, pojď ven, – řekla Jana, smích jí zmizel z tváře a okamžitě zvážněla.