Barbora otevřela dveře do bytu a zůstala stát jako přikovaná: dnes měla krátkou směnu, takže se vrátila dřív. Jakub obvykle v pátek zůstával déle v práci.
V bytě by měl být klid, ale teď z nějakého důvodu hrála hlasitá hudba.
Barbora opatrně vešla dovnitř a zamířila do obývacího pokoje. Tam se dobře bavil Jakub.
Barbora a Jakub spolu žili už rok a půl. Než se sestěhovali, stihli spolu několik měsíců chodit.
Barboře taková ukvapenost vůbec nebyla vlastní, vždycky byla rozvážná a nikdy nedělala unáhlená rozhodnutí.
Ale s Jakubem to šlo najednou rychle – navrhl, aby spolu bydleli, a Barbora bez váhání souhlasila. A i když neměli razítko v občance, jejich vztah byl skutečný, silný a pevný.
Jakub nikdy neprotestoval proti tomu, aby se Barbora vídala se svými kamarádkami. Na rozdíl od jiných mužů své partnerce důvěřoval.
Jednou se Barbora při dalším posezení svěřila své nejlepší kamarádce:
— A stejně mám štěstí, Adélo. Žiju si jako v pohádce, Jakub mi za celou dobu ani jednou nedělal žádnou scénu! Je tak chápavý, klidný! Asi je to osud!
Adéla se usmála a zatřásla prázdnou sklenicí — okamžitě k nim přispěchal číšník a dolil jim pití.
— To teda řekla — usmála se Adéla. — Barbora, ty jsi tak naivní! Podívej, žijete spolu rok a půl, že jo?
Barbora přikývla.
— Chodíte spolu skoro osmnáct měsíců, a…
Ale Adéla ji přerušila:
— To není důležité. Dobře vydělává. Tak proč ti za tu dobu ani jednou nepomohl, když tě má tak rád?
Dobře, o hypotéce pomlčím, sama si splácíš úvěr na byt. Ale Jakub ani neplatí účty za energie, i když spotřebovává elektřinu, plyn, vodu, internet.
Nikdy nekoupí domů nic k jídlu.
Barboro, občas mám pocit, že jsi si domů nastěhovala dítě, a ne dospělého chlapa.
Adéla se opřela do židle a pečlivě si podívala na kamarádku. Za poslední měsíce Barbora zhubla několik kilo, byla bledší – připomínala jen stín svého dřívějšího já.
— Přeháníš — nervózně se usmála Barbora.
Adéla se napila.
— Jsi si jistá? Nikdy tě nenapadlo, že Jakuba celou dobu táhneš ty? Že kvůli němu ničíš svůj život?
Cestou domů Barbora nedokázala zastavit proud myšlenek ve své hlavě. Pořád dokola si přehrávala Adelina slova.
Barbora s nevolí přiznala sama sobě, že Jakub jí opravdu občas připomíná velké dítě.
Vůbec se nepodílel na chodu domácnosti. Nedalo se ho přimět umýt nádobí, vyluxovat nebo vynést koš.