Jakub se ani nezačervenal.
„Úžasné, dnes máme rande. No a co jako?“
Barboře se zatmělo před očima a tak silně sevřela pěsti, až jí zbělely klouby.
„Rande?“
„Jo, rande. Nechápu, co ti na tom vadí?“ zeptal se Jakub drze.
„A mám být jako šťastná? Jakube, jsme přece spolu! Jak můžeš tak v klidu mluvit o nevěře? A ještě posíláš Elišce peníze, zatímco já se tady snažím šetřit, na čem se dá!“
Jakub se opřel o gauč a povýšeně prohlásil:
„Jsem tady, abys to měla jednodušší. Vám ženám se přece líbí, když je doma muž. Tak tady mě máš!“
„A všechno ostatní – včetně věrnosti a lásky – až po svatbě. Dokud nemám v občance razítko, jsem svobodný člověk!“
„Buď ráda, že jsem vůbec souhlasil, že s tebou budu bydlet pod jednou střechou! Žádné sliby jsem ti nedal.“
Barbora zavřela oči a několikrát zhluboka dýchla.
„Vypadni! Okamžitě si sbal věci a zmiz mi odsud! Máš na to půl hodiny, jinak neručím za sebe.“
„Barboro, ty si tím vážně jistá? No dobře, odejdu. A co pak? Zítra si najdu novou partnerku!“
„Vás, osamělých a toužících po pozornosti, je spousta! A co budeš dělat ty? Podívej se na sebe, Barboro!“
„Sotva zvládáš splácet hypotéku, pracuješ od nevidím do nevidím! Kdo se na tebe vůbec podívá kromě mě?“
„Kdokoliv, jenom ne ty!“ vykřikla Barbora v odpověď. „Kdybych tušila, jak jsi zkažený uvnitř, nikdy bych se s tebou ani nesešla.“
„Dost, Jakube, seber si svý věcičky a táhni za Eliškou. Nechci tě už nikdy vidět ve svém bytě!“
Jakub si pomalu balil kufry. Barbora ho mlčky sledovala – chtěla mít jistotu, že ten zrádce něco neukradne, od něj se dalo čekat cokoliv.
„Jsi si jistá? Dávám ti poslední šanci to napravit!“ zeptal se Jakub, už stojící ve dveřích.
Barbora zrádci nic neodpověděla, jen ho vystrčila z bytu a hlasitě za ním zabouchla dveře.
Zamkla a hned volala zámečníkovi – zámky bylo třeba vyměnit co nejdřív.
Dva týdny se Barbora dávala dohromady, pokaždé, když zazvonil domovní zvonek, sebou trhla. Měla pocit, že se jí Jakub chce vrátit do života.
Musela si vzpomenout na studentské časy. Skoro tři týdny žila na těstovinách a sucharech. Jakmile přišla výplata, okamžitě zaplatila úvěr, vyrovnala dluhy a konečně si mohla svobodně vydechnout.
Ze vztahu s Jakubem si odnesla cenné ponaučení. Sama sobě slíbila, že už nikdy se nezaplete s tak nezodpovědným mužem, jako byl on.
O bývalém druhovi nevěděla nic – jako by se vypařil z povrchu zemského.
Autor: Jana Dvořák