«A co já? Já ti jsem kdo? Dojná kráva?» — vyhrkla Jana zdrceně poté, co mu vytrhla telefon a objevila pravidelné převody na jeho matku

Je to manipulativní, ponižující a strašně kruté.
Příběhy

— To je lež! — vyskočila Gabriela.

— Klid, — Jana ukázala další fotografii — screenshot převodu. — A tady je potvrzení o převodu. Ve stejný den, kdy se objevila ta fotka v kožichu.

Tchýně zbledla.

— Pokračujme dál, — Jana otevřela výpis z účtu. — Tady jsou všechny převody mého manžela jeho matce za poslední rok. 387 tisíc. Z našich společných peněz.

Manžel sklopil hlavu.

— A nakonec… — její hlas se zachvěl — tady je prohlášení mého nadřízeného o pomluvě.

Místní policista se zavrtěl na židli.

— Eh… to jsou rodinné záležitosti…

— Ne, — Jana vstala. — Tohle je trestní věc. Jde o podvod, pomluvu a vydírání.

Ticho viselo ve vzduchu jako těžká přikrývka.

Tchýně se vzpamatovala jako první:

— Ty… ty nic nedokážeš!

— Už jsem dokázala, — Jana ukázala na diktafon v kapse. — Všechno je nahrané.

Otočila se na manžela:

— Zítra podávám žádost o rozvod. A jestli se kdokoli z vaší „milující rodiny“ ještě jednou pokusí mi ublížit, všechny ty záznamy skončí na státním zastupitelství.

Na prahu se otočila:

— A věci můžete vyhodit. Nic od vás nepotřebuji.

Když se za ní zavřely dveře, ozval se zevnitř ohlušující výkřik tchýně:

— Jak se opovažuje!!!

Ale Jana už to neslyšela. Kráčela k autu a poprvé po dlouhých měsících cítila, že se jí dýchá lehčeji.

V kapse jí zavibroval telefon. Zpráva od kamarádky:

„Jsi úžasná. Pojedeme pro šampaňské?“

Jana se usmála a napsala odpověď:

„Ne. Jedeme za advokátem.“

Ještě netušila, že to nejzajímavější teprve přijde. Protože právě ve chvíli, kdy nasedala do auta, její manžel v panice volal a šeptal:

— Mami, co máme dělat? Jestli ona to dá k soudu, všichni se dozvědí o tvé druhé půjčce… a o tátově druhé rodině…

O tři týdny později stála Jana před budovou soudu, upravovala si límec nového kabátu. Vedle ní stála advokátka — kamarádka jejího bývalého spolužáka, která se případu chopila s mimořádnou vervou.

— Jsi připravená? — zeptala se advokátka a kontrolovala dokumenty.

— Už dlouho, — Jana se zhluboka nadechla.

Soudní síň je přivítala napjatým tichem. Na druhé straně seděl manžel, tchýně a jejich advokát — starší muž s unaveným pohledem.

Soudce zahájil jednání.

— Případ o rozvodu mezi Janou a Tomášem.

Manžel nervózně poklepával prsty o stůl. Tchýně vrhala na Janu nenávistné pohledy.

Když soudce vyzval strany, aby přednesly podmínky rozvodu, advokátka Jany vstala.

— Moje klientka požaduje rozdělení společně nabytého majetku napůl. Podáváme také žádost o náhradu nemajetkové újmy ve výši tří set tisíc korun.

Síň vybuchla pobouřenými výkřiky.

— Jaké peníze?! — vyskočila tchýně. — Ona by měla zaplatit nám!

— Heleno, — řekl přísně soudce. — Prosím vás o klid.

Advokátka Jany pokračovala:

— Máme důkazy o systematickém vydírání peněz ze strany rodiny žalovaného. A také o pomluvách a nátlaku vůči mé klientce.

Položila na stůl složku s výtištěnými konverzacemi, bankovními výpisy a přepisy nahrávek.

Manžel zbledl.

— Jano… My se přece můžeme dohodnout v klidu…

— Je pozdě, — odpověděla tiše.

Soudce si prohlédl dokumenty.

— Má žalovaný co dodat?

Jejich advokát si těžce povzdechl:

— Jsme ochotni uzavřít dohodu.

O hodinu později bylo vše u konce. Byt zůstával v podílovém vlastnictví až do prodeje, auto připadlo manželovi a polovinu peněz ze společných účtů dostala zpět Jana.

Při odchodu ze soudní síně ji manžel dohnal.

— Jano… Já…

Otočila se. Poprvé po dlouhé době se na něj pozorně podívala. Na toho člověka, za kterého se vdávala s tolika nadějemi.

— Víš, co mě na tom mrzí nejvíc? — řekla. — Asi bych i vařila podle té její složky. Kdybys mě aspoň jednou podpořil.

Sklopil oči.

— Je to přece máma…

— Ano. Jenomže teď už je to tvůj problém.

Jana se otočila a vykročila ven. Na ulici ji čekala kamarádka s lahví šampaňského.

— Tak co, svobodná žena?

Jana se rozesmála a náhle pocítila, jak jí po tvářích stékají slzy.

— Víš, co chci udělat jako první?

— Co?

— Dát si pizzu. Tu s ananasem. Tu, kterou on nesnášel.

Kamarádka ji objala kolem ramen.

— Tak jedem.

Když se auto rozjelo, Jana vytáhla telefon. Ve společném rodinném chatu, odkud ji stále neodstranili, svítila nová zpráva od tchýně:

„Synáčku, neboj. Najdeme ti novou ženu. Poslušnou.“

Jana se usmála a napsala poslední zprávu před zablokováním chatu:

„Děkuju za seznam. Teď je pro advokáta.“

Zavřela aplikaci, otevřela okno a zhluboka se nadechla. Před ní byl nový život.

A mezitím v autě jejího bývalého manžela zazvonil telefon.

— Haló, mami?

— Synáčku, okamžitě přijeď! — křičela do sluchátka tchýně. — Ten prevít, tvůj otec, podal žádost o rozvod! Prý má…

Ale to už Jana neuslyší. Její příběh s touhle rodinou byl u konce.

A možná už někde vyrůstala nová snacha, které se zanedlouho dostane do rukou ta slavná modrá složka.

Pokračování článku

Zežita