— Kde jsi spadla? – zeptal se. Žena ukázala rukou: — Chyť se mě! Musíme do nemocnice… Možná jsem si něco zlomila…
Vzal ji do náruče a odnesl k lavičce. Ludmila bolestivě vykřikla. Přivolané taxi je rychle dovezlo na chirurgickou pohotovost. Po všech vyšetřeních u lékaře a nasazení sádry se vrátili domů.
Jakousi zvláštní shodou okolností si tehdy role vyměnili. Teď o Ludmilu pečoval Petr. Pečlivě uklízel byt, vařil, krmil ji a dokonce ji i koupal ve vaně. Ten měsíc se znovu jako za mlada sblížili. Petrova péče jí připomněla ty šťastné chvíle v jejím životě, na které se po všechny ty roky snažila zapomenout.
Nakonec se noha uzdravila a sádru jí sundali. Ludmila už se najednou nezdržovala v práci — spěchala domů. Viděla, že Petr je k ní mnohem pozornější, ale odháněla od sebe jakékoli myšlenky na společný život. Měla z toho strach jen pomyslet.
Na Ludmilinu oslavu narozenin se v bytě sešla celá rodina a přítelkyně. Petr jí dal obrovskou kytici. Po dlouhé oslavě a odchodu hostů jí pomáhal sklízet nádobí. Když bylo všechno umyto a uklizené do skříní, řekl:
— Ludmilo, posaď se! Musíme si promluvit, — oslovil ji Petr a vzal ji za ruku, — Prosím tě…
Ludmila se posadila a přemýšlela, co má asi za lubem. „Našel snad byt?“ hádala, „Chce se odstěhovat? Ať si klidně jde. Nebudeme přece litovat…“
— Chápu, že teď nejsi připravená odpovědět na moji nabídku… — začal Petr.
Ludmila znervózněla: „Proboha! On chce snad prodat svůj podíl na bytě? Ale já přece nemám peníze… že by už našel kupce? Hrůza!“ Rozlil se v ní studený pot a stáhla se do sebe.
— Ludmilo, zkusme to celé začít znovu… — pokračoval Petr, — Vezmi si mě. Tady!
Vytáhl z kapsy kalhot prstýnek a podal jí ho. Ludmila na něj ohromeně zírala, stejně jako na prsten. Mrkala očima. Nandal jí ho na prst.
— Podívej! Sedí ti přesně, — řekl, — Tak co, souhlasíš? Nebo si to ještě potřebuješ promyslet…
Ludmile se po tvářích začaly koulet slzy. Petr se polekal a objal ji.
— No tak, no tak! – hladil ji po hlavě jako dítě, — Co je? Všechno bude dobré! Věřím tomu! Vždyť nás přece osud nesvedl dohromady jen tak náhodou…
Ludmila ho už neposlouchala. Tulila se k jeho teplému rameni a usmívala se. Bylo jí tak klidně a lehce, jako snad nikdy v životě.