Tam koupíš vše za třetinu ceny; tady to stojí minimálně čtyři sta tisíc. Nebudu přece vyhazovat peníze z okna.“
Lenka se na něj podívala očima plnýma slz.
– „Ale Václave… jsem v devátém měsíci… cesta je dlouhá, cokoli se může stát…”
Muž pokrčil rameny s posměšným úšklebkem.
– „To je tvoje věc. Tam mají taky porodní asistentku. A já nemíním celý den poslouchat tvoje sténání.”
Tehdy v noci Lenka pochopila, že muž, kterého milovala, už neexistuje.
O dva dny později, se starým kufrem v ruce a zlomeným srdcem nastoupila do autobusu, který ji vezl zpět do její rodné vesnice – do Kroměříže.
U zastávky na ni čekala její matka, Božena. Jakmile spatřila svou bledou, vyčerpanou dceru, pevně ji objala.
– „Moje holčičko… zůstaň doma. Postarám se o tebe.”
Mezitím, sotva Lenka odešla, Václav uháněl ke své milence – Martině.
I ta byla těhotná… a přísahala, že pod srdcem nosí chlapce.
Václav se cítil na vrcholu světa.
– „Konečně budu mít dědice!” – chlubil se.
Peníze mu nebyly líto: Martinu nechal odvézt na elitní kliniku v Karlových Varech, do VIP pokoje, a zaplatil bezmála sedm set tisíc korun.
V den porodu dorazil Václav s obrovskou kyticí lilií.