Všechno vypadalo jako z pohádky. Zámek na břehu, bílé růže, hudba v pozadí a my dva – Lenka a Ondřej – pár, který všichni označovali za „dokonalý“. Já v nádherných šatech, on v dokonale padnoucím obleku, usměvavý, okouzlující, sebejistý. Alespoň tak se mi to tehdy zdálo.
Během večeře působilo všechno naprosto ideálně. Přípitky od přátel, smích kolem stolu a já si říkala, že si právě žiju svůj sen. A pak, během tance, mi Ondřej navrhl „něco zábavného pro fotky“. Vzal mě za ruku a táhl k fontáně, a já si myslela, že chce romantickou chvilku. Ale stalo se něco, na co nikdy nezapomenu.
V okamžiku, kdy jsem se postavila na okraj, se rozesmál – a prudce do mě strčil. Spadla jsem do ledové vody, šaty se mi přilepily k tělu a smích hostů se rozlehl sálem. Někteří se smáli, protože si mysleli, že je to vtip. Mně do smíchu rozhodně nebylo. Když jsem se snažila vyškrábat z fontány, podívala jsem se na něj. Stál tam se sklenicí v ruce, obklopen přáteli, a hlasitě prohlásil: „Tak, teď jsi opravdově osvěžená nevěsta!“ Hosté se chichotali. A tehdy jsem ucítila, že se ve mně něco zlomilo.