Právě proto ji zaparkovala pod kameru na parkovišti a poté kontaktovala místního policistu a stěžovala si, že někdo poškrábal její auto. Požádala ho, aby se spolu podívali na záznamy z kamery. Tak zjistila, že ty vzkazy pod stěrače dává Renata.
…
Toho večera přišla Anna domů pozdě, vyčerpaná a podrážděná. Není divu – sledovala záznamy z kamery a pak se hádala s Renatou.
— Konečně! — zabručel Pavel. — A kde je večeře?
Anna se zamračila.
— Psala jsem ti, ať oloupeš brambory a uvaříš je.
— Jsem chlap a nehodlám dělat ženskou práci.
— Dobře… — Anna se vážně nechtěla hádat se svým mužem. — A domácí úkoly s Vojtěchem jsi zkontroloval?
— Ne. Dej mi pokoj! Hledám, kde vzít peníze.
— Vleže na posteli s mobilem v ruce?
— Jo. A už mi lezeš na nervy, — Pavel se na Annu ani nepodíval, a to ji naštvalo. Přišla k němu a vytrhla mu telefon z ruky. Chtěla ho jen tak odhodit, ale její pohled spočinul na zprávách… Na manželově telefonu byla otevřena seznamka. A v ní stovky zpráv!
— Co to má znamenat? — zeptala se zmateně Anna.
Pavel zívl.
— Nedělej, že o tom nevíš, — odpověděl klidně. — Jsem s tebou, protože to bylo výhodné. Dokud jsi všechno řešila a zařizovala. Dokud tvoje Jarmila platila polovinu našeho života, dokud vařila, dokud jsi mě ničím neotravovala – natož s dítětem.
Anna to samozřejmě tušila, ale nikdy si to sama nepřiznala.
— Ale… Vojtěch je náš syn…
— Ty ses rozhodla ho mít. Já jsem jen souhlasil, protože ses rozbrečela a mluvila o svých „tikajících hodinách“. Dost, Anno. Potřebuju peníze, ty mi je dát nemůžeš, tak si hledám jinou ženu.
— Víš co? Vypadni hned teď! — vyhrkla Anna.
— Ne. Teď ještě ne.
— Vypadni! — zaječela.
— Promiň, ale jsem tvůj manžel.
Anna si těžce povzdychla. Došlo jí, že Pavla se jen tak nezbaví. Sáhla po telefonu a uviděla spoustu zmeškaných hovorů od Vojtěchovy učitelky a její srdce sevřel strach.
— Ty jsi Vojtěcha nevyzvedl ze školy? — zeptala se.
— Zapomněl jsem, — řekl klidně její manžel.
Anna se rozběhla do předsíně, horečně se oblékla a v mžiku vyrazila z bytu.
…
— Anna, neboj se, všechno se spraví, — opakoval Tomáš pořád dokola.
Anna jen přikyvovala, ale z očí se jí dál řinuly slzy.
— Můj život se rozpadl, — řekla. — A všechno kvůli mámě!
— Možná je to nakonec dobře? — řekl Tomáš. — Teď konečně vidíš, jak se tvůj muž doopravdy choval k tobě a dítěti. Teď je to na tobě.
— Už jsem se rozhodla. Pro sebe a svého syna. Jen jak dostanu manžela z bytu? — zeptala se Anna.
— Jednoduše. Když půjde do práce, vyměníme zámky. A hotovo. A ty hlavně po tom všem podej na rozvod, — odpověděl Tomáš.
— Uděláme to už zítra? — zeptala se znovu Anna.
— Ano. Neboj se, budu při tobě.
…
Uteklo trochu času. Anna a Pavel se rozvedli. Anna a Tomáš se naučili žít samostatně. Sblížili se. Jako přátelé, kteří prošli krizí – a přežili.
A Jarmila se vrátila, ale ne k nim. Ukázalo se, že Jaroslav zjistil, kde teď je, a bez rozmýšlení se za ní vydal. A začali se znovu vídat a tentokrát se rozhodli žít spolu.
…
Tento příběh není pohádka, je to realita mnoha matek a babiček, které zapomněly, že mají právo na vlastní život. Jarmila neutekla – vrátila se sama k sobě. A dala svým dětem šanci stát se samostatnými.
Někdy, aby mohla láska skutečně růst, už nesmíte být jen pohodlná volba pro ostatní.
A tohle není konec. To je pokračování života, jen podle jiných pravidel.
…
Děkuji za přečtení. Autor bude vděčný za odběr a like.